Příroda 3.0 nebo 1.0 návraty? Aneb EDO Olomouc 2018 radikálně přehodnocuje úhel pohledu (a my s ním)

Abstrakt

Člověk se snaží o soužití s přírodou, někdy tedy spíše o její vytěsnění (alespoň v tom, čím ona sama je). Pokud ji kultivuje, pro své potřeby, avšak s respektem k její povaze a podstatě, příroda se přizpůsobuje jeho nárokům. Co takto vznikne, je krásné, a krása je též ukazatelem funkčnosti. Ze strachu ji však někdy zcela opouští; pak se mu připomíná – jsem tu a ty mne potřebuješ! Tehdy zatouží po její archaické podobě, ohlíží se zpět a vstupuje do dávných vztahů, přizpůsobuje se jim. V dnešním světě pak s ní nemusí být propojen vůbec, pro člověka je snadnější žít plně uměle. Co mít musí, je pouze její plodná energie; a tedy se rozhodne zaměstnat jen tuto sílu pro své výtvory. Jenomže to už příroda není sama sebou, protože se sama ze sebe neobnovuje. Co když ale přes všechno naše zanedbávání, popírání či dokonce znásilňování si příroda hledá vlastní způsoby bytí, v tomhle našem radikálně změněném světě, pro který už ani nemáme vzorce krásna? Pokud jste byli na EDO Olomouc, možná znáte odpověď…