Editorial 2011/VI/3

Authors

  • Jana Dlouhá

DOI:

https://doi.org/10.14712/18023061.223

Abstract

Úvodník 2011/VI/3

2011-12-31 10:57:56

Vážení naši příznivci, čtenáři Envigogiky,

znovu máme za sebou jeden rok, i rozjímání v přechodu času, kdy události minulé k nám promlouvají, přinášejí vzkazy pro budoucnost. Tentokrát se zamyšlení nese v duchu „pravdy a lásky“, která pro mnohé z nás měla – a stále má – zvláštní, velmi osobní význam. Tento mocný impulz z doby před dvaceti lety k nám znovu přišel (vykoupen bolestným odcházením) jako předznamenání toho, co by nastat opět mohlo, pokud se o to přičiníme: má tedy být znovu promyšlen. A tak bychom se mu měli věnovat nejen po stránce filosofické (politická moc filosofů bývá jen dočasná), ale i v duchu věd a oborů mnohem pragmatičtějších. Sice například v pohledu ekonomickém vypadá analýza vyčíslitelné hodnoty „pravdy a lásky“ poněkud absurdně, ovšem jen dokud nedojde na výpočet ceny volebních kampaní (kdo ze současných politiků by dokázal přivést davy voličů na náměstí?). Sociálně se působení této „pravdy a lásky“, alespoň v našich končinách, nijak výrazně neprojevuje (jejich význam bývá většinou rozeznán až za horizontem jednoho lidského života), avšak zkoumáme-li je jako princip ekologický, mohli bychom dojít k novým pravidlům efektivity. Lež je totiž (sebe)klamem, který je nejen nákladný, ale i všeobecně náročný na prostor, energii atd. – musí přece zakrýt a zahlušit vše, co by ji mohlo usvědčit. Tak je lež sice jaksi přirozenější a dokonce silnější – je většinou jen obtížně překonávána pravdou, která vykazuje znaky bezmoci – ale protože pravda „nakonec“ zvítězí, musí lež být zjevně dlouhodobě neúčinná; upřednostněním pravdy od samého počátku by se tak mohl šetřit čas i prostředky všeho druhu. V dějinách tedy i z tohoto důvodu hraje „pravda a láska“ jistou úlohu, stálo by ale za to se zabývat otázkou, zda je (tato role a její pozitivní orientace) skutečně historicky doložitelná či je pouze ztělesněným našich (často nenaplněných) přání. Pravidlo „pravdy a lásky“ by se prostě mělo stát pevnou součástí vědeckého bádání, a to i jako způsob sebereflexe: je úsilí vědce skutečně vedeno nějakou formou lásky k pravdě? Je právě tato láska k pravdě tím, co (nejen vědcům) vždy nově otevírá oči, zahlcené pravidly starých paradigmat?

A právě otevírání očí, myslí a dalších smyslů pro nové pohledy a přístupy je (skrytým) obsahem tohoto čísla. K tomu míříme dvěma směry: jednak v popisu takových změn ve výuce, které by osvědčené postupy rozvinuly, modifikovaly a následně vyhodnocovaly s ohledem na současné potřeby; za druhé též filosoficko-politickými úvahami o pevnosti našich zásad a jejich praktických důsledcích v různých historických kontextech. Za první, vzdělávací tým „hraje“ Renata Ryplová, která píše o badatelsky orientované výuce na , a Jan Činčera, který zkoumá vliv pobytového programu o Jizerských horách na formování proenvironmentálních postojů a hodnot, představuje zkušenosti z evaluace jiného programu, který má rozvíjet znalosti a výzkumné dovednosti dětí, a ukazuje výsledky výzkumné reflexe ročního programu Ekocentra Podhoubí, ve kterém děti vstupují do fiktivní země Turo. „Protihráčem“, který uvažuje spíše hodnotově a směřuje k využití dostupných politických prostředků pro uskutečnění svých vizí, je tentokrát Mikuláš Huba, který rozhodně nechce kolaborovat spolu s mlčící (intelektuální) většinou, protože si je vědom, že začala 3. světová válka s možnými, dalekosáhle pozitivními dopady. Namísto (víceméně) pravidelného rozhovoru necháme tuto osobnost slovenské vědy a politiky samostatně se zamyslet nad tím, co bylo v bezprostřední minulosti roku 2011; co (s naším přičiněním anebo bez něj) bude v roce příštím; a jak to on osobně může ovlivnit například v nadcházejících volbách, anebo ve snaze změnit poněkud pasivní postoj slovenské vlády k připravované světové konferenci o udržitelném rozvoji „Rio+20“, která se má konat v červnu roku 2012. Mikuláš Huba také autorecenzuje knížku Genius loci - (roz)hovory o Slovensku, jejímž je editorem, a představuje výsledky soutěže studentských esejí na téma udržitelný způsob života, kterou spoluorganizuje. Odhlédneme-li od informací o nově vycházejících číslech spřízněného časopisu Bedrník (č. 5, a č. 6), a úvahy na téma krajina a její změny, Envigogika se stává téměř výhradní tribunou dvou autorů. Ti ovšem vyvažují její vědecký a politicko-filosofický obsah a pokoušejí se navíc utvářet nové česko-slovenské spojenectví, které by mohlo být formováno sdílenou představou společného, v odpovědnosti a péči spočívajícího světa.

 

Pocit takového smysluplného společenství do nového roku přeje (a o něj se zasazuje)

Envigogika

Jana a Jirka Dlouzí, Lenka Parkánová, Jana Šauerová

Downloads

Download data is not yet available.

Metrics

Metrics Loading ...

Author Biography

Jana Dlouhá

RNDr. Jana Dlouhá, Ph.D. Odpovědný redaktor Envigogiky. Vystudovala obor ochrana životního prostředí (PřF UK) a postgraduálně filozofii výchovy (PedF UK). V současné době působí v Centru pro otázky životního prostředí UK; zabývá se především tvorbou výukových textů a koordinací vzdělávacích programů

Published

31. 12. 2011

How to Cite

Dlouhá, J. (2011). Editorial 2011/VI/3. Envigogika, 6(3). https://doi.org/10.14712/18023061.223

Issue

Section

Editorial

Most read articles by the same author(s)

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 > >>