Metodika analýzy aktérů

Postranní sloupec článku

PDF
Publikováno: kvě 1, 2016
DOI: https://doi.org/10.14712/18023061.527
Klíčová slova:
Analýza aktérů, participace, rozhodování, metodika.

Obsah hlavního článku

Martin Zahradník
Jana Dlouhá
http://orcid.org/0000-0002-9660-5594

Abstrakt

Analýza aktérů mapuje určitý problém z pohledu zúčastněných aktérů, všímá si jejich zájmů, role, vzájemných vztahů, a vlivu na vývoj ve sledované oblasti. Jejím cílem je tak určit, v jakém sociálním prostředí se určitá aktivita odehrává nebo bude odehrávat, což v praxi může vést k posilování žádoucích vztahů a omezování potencionálních konfliktů. Cílem této metodiky je zpřístupnit metodu analýzy aktérů pro uplatnění v řešení konkrétních otázek rozhodování ve věcech veřejných. Poskytuje přehledný návod postupu analýzy krok za krokem, od vymezení problému a identifikace sociálních skupin (aktérů), přes jejich charakteristiku až po návrh konkrétních opatření. Metodika tak má sloužit k podpoře participativních postupů při hledání řešení v situacích, kde se střetávají zájmy různých sociálních aktérů; navíc může zprostředkovat zapojení odborné veřejnosti do zkoumání otázek spojených s participativním rozhodováním; lze ji využít též  v rámci výuky vedené v kontextu reálných situací. Představená metodika se opírá o zkušenosti autorů a uvádí příklady uplatnění z oblasti rozhodování v otázkách životního prostředí. Její působnost není limitována konkrétním oborem; své uplatnění má v rozhodování orientovaném na budoucí vývoj, při plánování a strategickém rozhodování v různorodém sociálním prostředí

Metriky

Metriky se nahrávají ...

Podrobnosti článku

Jak citovat
Zahradník, M., & Dlouhá, J. (2016). Metodika analýzy aktérů. Envigogika, 11(1). https://doi.org/10.14712/18023061.527
Číslo
Vol 11 No 1 (2016)
Sekce
Metodiky
Creative Commons License

Tato práce je licencována pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution 4.0 .

Biografie autora

Martin Zahradník

Univerzita Karlova, Centrum pro otázky životního prostředí

Jana Dlouhá

Odpovědný redaktor Envigogiky. Výzkumník v Centru pro otázky životního prostředí UK, spoluzakladatel znalostní báze Enviwiki; vice-prezident mezinárodní sítě vysokých škol Copernicus Alliance. Zabývá se transformací vzdělávacího systému i metod; k odborným zájmům patří elektronická média, otevřené vzdělávací zdroje, sociální učení a participativní postupy ve veřejném dialogu.

Reference

BACC Author Team. (2008). “Assessment of Climate Change for the Baltic Sea Basin. Regional Clima-te Studies. Springer”. ISBN 978-3-540-72786-6

Bernard, J. (2015). Participace v ČR v sociologickém diskursu. Konference o participaci PAKT. Senát ČR. 14. 9. 2015

Boelens, L. (2010). “Theorizing Practice and Practising Theory: Outlines for an Actor-Relational-Approach in Plannig”. Planning Theory. Vol 9(1): 28–62. DOI: 10.1177/1473095209346499

Dlouhá, J., Huisingh, D., Barton, A. (2013). “Learning networks in higher education: Universities in search of making effective regional impacts”. Journal of Cleaner Production. 49. DOI: 10.1016/j.jclepro.2013.01.034

Dlouhá, J. (2014). “Sustainable development case studies and their use as a teaching method in regionally focused higher education programs”. in Barton, J., Dlouhá, J. (eds.). Exploring regional sustainable development issues. Using the case study approach in higher education. Grosvenor House Publishing LTD. Guildford

Enserink, B., Hermans, L. Kwakkel, J., Thissen, W., Koppenjan, J. Bots, P. (2010). Policy Analysis of Multi-Actor Systems. Boom Lemma Uitgevers, imprint of Eleven International Publishing, The Ha-gue, 175 pp. Available from: http://tudelftcourses.multimediaservices.nl/wp-content/uploads/2013/05/Course-Book-4-Actor-Analysis.pdf

Fritsch, O., Newig, J. (2012). “Participatory Governance and Sustainability: Findings of a Meta-Analysis of Stakeholder Involvement in Environmental Decision Making”. in Brousseau, E., De-deurwaerdere, T., Siebenhüner, B. (eds.) Reflexive Governance for Global Public Goods. The MIT Press. London, UK. ISBN: 9780262301954

Harmáčková, Z., Rynda, I., Vačkář, D. (2014). Metodika rozvoje dlouhodobého sociálně-ekologického monitoringu (LTSER) v biosférických rezervacích České Republiky. Centrum výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova v Praze. Dostupné z http://www.ecosystemservices.cz/userfiles/page/252/328b01dd6feb66d13585f79fff5d021a.pdf

HarmoniCOP Team. (2005). Learning together to manage together. Improving participation in wa-ter management. Harmonising collaborative planning. University of Osnabrück, Germany. Re-trieved from http://www.harmonicop.uni-osnabrueck.de/HarmoniCOPHandbook.pdf

Hermans, L. M., Thissen, W. A. H. (2009). “Actor analysis methods and their use for public policy analysts”. European Journal of Operational Research, 196, pp. 808–818

Hogl, K., Kvarda, E., Nordbeck, R., Pregernig, M. (2012). Environmental Governance: The Challenge of Legitimacy and Effectiveness. Cheltenham, UK ; Northampton, MA, USA: Edward Elgar Pub

Jordová, R., Sperat, Z., Brůhová Foltýnová, H., Martinek, J. (2015). Metodika pro přípravu plánů udržitelné mobility měst České republiky, Brno, Centrum dopravního výzkumu, v. v. i.

Kastens, B., Newig, J. (2007). “The Water Framework Directive and Agricultural Nitrate Pollution: Will Great Expectations in Brussels be Dashed in Lower Saxony? ”. European Environment. 17(4), 231-246. DOI: 10.1002/eet.446

Layzer, J. A. (2008). Natural Experiments: Ecosystem-Based Management and the Environment, MIT Press, Cambridge, Mass.

Newig, J. (2007). “Does public participation in environmental decisions lead to improved environ-mental quality? Towards an analytical framework”. International Journal of Sustainability Commu-nication. 1 (1)

Newig, J., Fritsch, O. (2009). “Environmental governance: participatory, multi-level – and effecti-ve?”. Environmental Policy and Governance, 19(3), 197–214.

Newig, J. (2012). “More effective natural resource management through participatory governance? Taking stock of the conceptual and empirical literature – and moving forward”, in Hogl, K., Kvarda, E., Nordbeck, R., Pregernig, M. Environmental Governance: The Challenge of Legitimacy and Effectiveness. Cheltenham, UK ; Northampton, MA, USA: Edward Elgar Pub.

Newig, J., Adzersen, A., Challies, E., Fritsch, O., Jager, N. (2013). Comparative analysis of public en-vironmental decision-making processes − a variable-based analytical scheme. Institute for Envi-ronmental and Sustainability Communication. Research Group Governance, Participation and Susta-inability. Leuphana University Luneburgh, Available from http://ssrn.com/abstract=2245518

OECD (2008). OECD Environmental Outlook to 2030. Paris: OECD. Dostupné z http://www.oecd-ilibra-ry.org/docserver/download/9708011e.pdf?expires=1418991901&id=id&accname=ocid57016075&checksum=7A6C0019E409E0FDBB28AB28C37B777C

Macnaghten, P., Jacobs, M. (1997). “Public identification with sustainable development: Investiga-ting cultural barriers to participation”. Global Environmental Change. 7: 5-24. doi:10.1016/S0959-3780(96)00023-4Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. (2012). Metodika přípravy veřejných strategií. Dostupné z: http://www.mmr.cz/getmedia/4ebb3cc7-6f5c-4f37-ad1f-97054a212483/metodika-pripravy-verejnych-strategii_listopad-2012.pdf

Ministerstvo vnitra. (2009). Metodika zapojení veřejnosti do přípravy vládních dokumentů, Do-stupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/lrv/ria/metodiky/Metodika-pro-zapojovani-verejnosti-do-pripravy-vladnich-dokumentu.pdf

MV ČR (2010). Manuál pro zapojování veřejnosti do přípravy vládních dokumentů Ministerstvo vni-tra, odbor efektivní veřejné správy. Online dostupné na www.mvcr.cz/soubor/manual-doc.aspx

PAKT. (2015a). Analýza občanské participace v České republice. Mička, P. (ed.), Agora CE, o.p.s. Do-stupné z: http://www.paktparticipace.cz/dokumenty/analyza

PAKT. (2015b). Metodika participace aneb jak spolupracovat s občany. Mička, P. (ed.) Pracovní verze doposud nepublikovaného textu dostupná z: http://www.paktparticipace.cz/dokumenty/metodika-participace

Pellizoni, L. (2003). “Uncertainity and Participatory Democracy”. Environmental Values. 12: 195 -224. DOI: 10.3197/096327103129341298

Pergler, P. (2015). Interní podklady pro jednání Platformy UR, COŽP UK

Enviwiki (2015). “Případy kauz udržitelného rozvoje”. Dostupné z: http://www.enviwiki.cz/wiki/Kategorie:P%C5%99%C3%ADpady_kauz_udr%C5%BEiteln%C3%A9ho_rozvoje

Stachová, J., Bernard, J., Čermák, D. (2009). Sociální kapitál v České republice a v mezinárodním srovnání. Sociologické studie, 5. Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

Steele, J. (2001). “Participation and Deliberation in Environmental Law: Exploring a Problem‐solving Approach”. Oxford Journal of Legal Studies. 21(3): 415-442. doi: 10.1093/ojls/21.3.415

Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR (2010). Usnesení vlády ČR č. 37. MŽP ČR, http://www.mzp.cz/cz/strategie_udrzitelneho_rozvoje

Veselý, A., Nekola, M. (2007) Analýza a tvorba veřejných politik: přístupy, metody a praxe. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007. ISBN 978-80-86429-75-5

Zimmermann, A., Maennling, C. (2007). Mainstreaming participation. Multi-stakeholder ma-nagement: Tools for Stakeholder Analysis. Federal Ministry for Economic Cooperation and Develo-pment. Deutsche Gesellschaft fur Technische Zusammenarbeit (GTZ) GmbH, Eschborn. 30 January 2014, Dostupné z: http://www.fsnnetwork.org/sites/default/files/en-svmp-instrumente-akteuersanalyse.pdf