Úvodník 2009/IV/1
Obsah hlavního článku
Abstrakt
2009-06-12 09:54:40
Vážení čtenáři,
jsme tu opět u vás, v přítmí vašich soukromých prostor, které osvětluje jen chabý svit obrazovky a (někdy i) jasné myšlenky pronikající jeho nepřirozenou září. Rozpínavost Internetu je možno ignorovat, stěžovat si na ni, nebo zkusit zkrotit kvalitou. K té můžete přispět i Vy, na našich stránkách - ať už pozitivní kritikou, v diskuzi nebo vlastním textem.
A to souvisí se zprávou, o které si nejsme jisti, že ji máme psát moc nahlas. Od tohoto roku je totiž Envigogika zařazena na tzv. „White list" recenzovaných časopisů. Čeho se tato výlučnost týká, se dočtete v Novinkách - stručně, publikované texty se pak uznávají, bodují, přispívají ke všeobecnému rozvoji. Nehonosí se jimi jenom publikační médium, tedy my jakožto vydavatelé, ale také hlavně autoři a jejich instituce. A tak je možno očekávat, že budou přibývat. Tedy články, my ne, a v tom je právě ten problém. Chcete-li, aby se této cti (být zveřejněn v Envigogice) dostalo i na vás, pište co nejdříve, ještě než budeme zcela zahlceni, neschopni s vaším textem pečlivě naložit - jej budeme nuceni odložit...
A na co bychom vás měli v tomto čísle zvláště upozornit? Formálních změn si jistě všimnete sami: tentokrát je to plně anglická verze časopisu. Zkuste si kliknout na příslušnou vlaječku, uvidíte jednotlivé rubriky i jejich obsah. Samozřejmě kromě článků, které jsou původně české, u těch jsou však k dispozici alespoň abstrakty. Považujeme to za první kroky k dialogu, který by mohl překročit náš český, poněkud úzce vymezený rybník. Ve kterém jsme se naučili plavat již docela dobře, a tak se můžeme vydat do vod hlubších.
Články jsou tentokrát spíše dlouhé než početné. Jan Činčera analyzuje průřezové téma Environmentální výchova, upozorňuje na jeho nekompatibilitu s mezinárodními standardy, která by mohla ukazovat na dosud neujasněné vzdělávací cíle Rámcových programů. Tento text vyvolal polemiku už v procesu přípravy tohoto čísla, a ta, jak doufáme, se bude jen rozvíjet. Honzovi odpovídá Kateřina Jančaříková - hledá hlavní rysy pro optimální podobu environmentální výchovy a vychází přitom z výzkumu provedeného mezi zkušenými ekopedagogy. Jana Dlouhá se pak ve dvou článcích (Obecné vzdělávací kvality a pojem kompetence; Kompetence v environmentálním vzdělání) zamýšlí nad individuálním rozvojem jakožto hlavním cílem vzdělání (nejen environmentálního), a tento celostní pohled staví proti behaviorálním konceptům užitečným spíše pro oblast evaluace.
Pro radost duše a osvěžení pohledu je tu opět Inspirace a Tomáš Foltýn se svou touhou po souznění přetavenou do slov a obrazů veskrze básnických. Však také poezie je Tomášovou hlavní doménou a můžete si ji v případě zájmu poslechnout v přímé nahrávce[1]. Jeho text se prohmatává k původní rovině vnímání toho, co je živé; ukazuje se v něm, jak je tato živá skutečnost zraňována, devastována nejen na povrchu, ale především ve sféře primárního prožitku. Jenomže ne vždy je možno zacházet se slovy jen jako s obrazy, stavět na nich své vzdušné zámky, a o tom je recenze Trojští koně filosofických textů.
V tomto čísle se ještě Jiří Olšovský ve své recenzi věnuje knize mladé české autorky Alice Koubové-Klikové, filosofickému textu o celistvosti lidské individuality, autentickém bytí - tedy o tématu, které zaslouží důkladně promyslet ve všech kontextech. Lidské hodnoty a postoje tváří v tvář výzvám, které před nás staví současný stav světa, rozebírá Jiří Nečas v textu o změně klimatu - a změně člověka. Je to další z příspěvků tohoto autora, a zavazuje nás k nejvyšší odpovědnosti ve vztahu k tomu, co přesahuje soukromý zájem jednotlivého lidského života. A tím environmentální témata bezesporu jsou.
A na co se zatím nedostalo: je to především práce Michala Bartoše Proměny environmentální ideologie ve veřejném prostoru, která je dostupná v archivu závěrečných prací informačního systému MU. Určitě by stála za zveřejnění alespoň po částech. Prozatím si alespoň poslechněte jeho povídání o Darwinovi.
Ještě než se loučíme se svými čtenáři, říkáme sbohem Emilko! a je nám smutno při pomyšlení na diskuze o výzkumech odcizování člověka přírodě ve vůbec prvním čísle Envigogiky z roku 2006. Tak to ale na světě chodí, člověk má mluvit, psát a konat ve prospěch věcí a lidí, dokud je ještě čas.
Pište také, už se na vaše texty těšíme!
Přejeme krásné léto s Envigogikou a po něm na shledanou.
Jana + Jirka + Lenka,
a také samozřejmě obnovená redakční rada Envigogiky.
[1] Zelené peří (05.03.2009 21:05), (15.01.2009 21:05)