Úvodník 2008/III/2
Obsah hlavního článku
Abstrakt
2008-12-22 11:11:59
S Envigogikou do nového roku 2009
Vážení čtenáři,
představujeme vám nové, sváteční číslo Envigogiky. Druhé, letos poslední, a trochu proměněné. V období, kdy jsme o sobě nedávali vědět, prošel časopis metamorfózou především po stránce technické. Původní redakční systém PhpRS se, bohužel, přestal dále vyvíjet a tak jsme nainstalovali moderní redakční systém Joomla (viz joomla.org a joomla.cz), který umožňuje vytvářet nejen hezčí formální podobu, ale má i mnoho dalších funkcí. Pro nás znamená snadnější obsluhu, pro vás pak hezčí vzhled a větší přehlednost. Envigogika má zkrátka nový kabátek, a všechny minulé texty (včetně starších čísel) jsou již do něj oblečeny.
Pracujeme také na obsahu. Neznamená to ale jenom psát, posuzovat, zlepšovat a vybírat dobré texty. Mezi nároky, na které se musíme stále více zaměřovat, patří i požadavky Rady vlády pro výzkum a vývoj. Ta od loňska schvaluje Seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v České republice, jenomže právě vloni nás jí organizovaná dotazníková akce tak trochu minula. Ovšem výsledky této administrativní procedury jsou velmi důležité, a mohly by pro náš časopis mít dost závažné dopady do budoucna. Například nižší status celého časopisu, a také jednotlivých textů, které autoři píší nejen v naději na odezvu od vás, čtenářů, ale i na jistou formu uznání jejich odborných výsledků. Omlouváme se tímto všem, jejichž články jsme odmítali na základě recenzního řízení, i těm, kdo psali příspěvky posléze přijaté. To posléze znamenalo ovšem často delší diskuzi s recenzenty, četné úpravy na základě jejich požadavků, někdy i zásadní zásahy do původních textů. Vše to, co obecně přináší lepší kvalitu a také nové myšlenky, ale právě bez onoho uznání je celkem zbytečným a všestranně obtěžujícím procesem.
Takže (v souvislosti s těmito podmínkami vskutku existenciálními) se texty, které vám tímto posíláme k vánočnímu rozjímání, změnily také. Jsou především delší, někdy s originálními výsledky, nebo alespoň přístupy. Jsou asi méně čtivé, o to větší mají význam z hlediska teorie i praxe.
Do samostatného výzkumu na téma hodnocení environmentálního vzdělání se pustil Jan Činčera. V článku Evaluace programu Ekoškola diskutuje, zda sledovaný program ve vymezené oblasti zvyšuje proenvironmentální chování žáků a související postoje a znalosti. Jiný typ výzkumu tentokrát kvalitativního je prezentován v druhém textu tohoto autora: Evaluační strategie středisek ekologické výchovy, který vymezuje čtyři základní přístupy k hodnocení efektivity vzdělávacích eko-programů. Naproti tomu Jan Maršák píše o realizaci „práva vědět" a jako jeho nástroj uvádí Registry úniků a přenosů znečišťujících látek. Vánoční atmosféru navozuje jediná dáma vstupující do recenzované rubriky. Miriam Prokešová se optikou fenomenologie přibližuje k Domovu a proměnám místa; v tomto pohledu exponuje vliv místa dětství, jeho působení na utváření identity člověka.
Na její promýšlení intimních vztahů navazuje Tomáš Foltýn v rubrice Inspirace (to je jen nový název pro Mlýn). Ptá se Co je lidské?, a jde mu o sjednocení člověka a přírody, provázanost lidské senzibility s krajinou. Zdeněk Sedláček pak v článku Obecná porada jako ekologický emancipační program představuje Komenského ve světle úvah o naší současné ekologické situaci.
Jiří Olšovský píše recenzi Metafyzika subjektivity a života, která je svébytným zamyšlením nad tajemstvím existence. Mikuláš Huba informuje o vítězích studentské soutěže za rok 2008 na Slovensku.
Envigogiku jsme začali vydávat před dvěma roky, a v tomto prvním čísle jsme se pustili do tématu odcizování člověka přírodě. Kriticky jsme se „vrhli" na výsledky výzkumu, jehož obsah vydupala ze země Emilka Strejčková s výzkumným týmem, který dala dohromady. Rozvířili jsme odbornou diskusi, možná až příliš kritickou, ale tím také neukončenou. Pokračujeme v ní teď a milé Emilce posíláme ke čtení dva překlady ze zahraničních zdrojů:
Článek Pojem místa a příslib ekopsychologie z Human Ecology Review rozebírá lidský vztah k místu, zkoumá odlišnosti mezi uměle vytvořenými a přírodními místy, a na základě konstruktů, jako je vazba a vztah k místu, dospívá k pochopení silných pout, která si lidé k místům vytvářejí, a která mohou mít vliv i na praxi (například při managementu území).
Kapitola z knihy Psychologie udržitelného rozvoje Wesley P. Schultze s názvem Inkluze v přírodě: psychologie vztahů člověk-příroda se zabývá oním implicitním spojením, které vzniká mezi vlastním já člověka a přírodou, a prezentuje psychologický model inkluze v přírodě a jeho důsledky pro teorii i praxi. Oba texty odkazují do spřáteleného Portálu ekopsychologie.
Ale dosti slov, jejichž počet by mohl navýšit sumu textů neodborných, strhnout časopis do kategorie nerecenzovaných, přesáhnout onu pomyslnou padesátiprocentní hranici, za kterou je vydavatelské peklo... Na závěr snad už jen zbývá poděkovat všem našim autorům, a také (a snad především) recenzentům. Kvalita je do značné míry jejich zásluhou, a čím méně je viditelná jejich práce navenek, tím bývá podíl na výsledné podobě díla větší. I když nám nakonec k publikování zbývá jen málo článků - ty odmítnuté však často někde leží a dozrávají...
Děkujeme nakonec i čtenářům, a těšíme se na další virtuální dialog i v novém roce!
Jana a Jirka Dlouzí
Lenka Pachmanová & redakce Envigogiky