Tento článek umožňuje čtenářům seznámit se s Komenským pomocí krátkých odstavců z pera nejlepších komeniologů. Umožní nasát způsob myšlení Komenského, jehož myšlení může významně pomoci také ekologii.

Samozřejmě, že se najdou lidé, kteří budou argumentovat, že Komenský je snílek a Obecná porada je utopií. Jiní zase z neznalosti, malosti, pohodlnosti či škodolibosti budou narážet na to, že Komenský je zastaralý - nic takového není pravda. Jak poznáte z úryvků komeniologů, je Komenský poplatný dnešku a je důležitý pro naši budoucnost. Je ovšem nutné ho číst našima dnešníma očima.

Pro jiné zase nebude dostatečně „vědecký", protože chápe člověka v jeho celku, s emocemi, nadšením a intuicí - s rozumem, který okamžitě pomáhá tam, kde je to zapotřebí. Komenský není pouze chladným rozumovým pozorovatelem jako Descartes.  

Nemusíte číst tlusté učené knihy, abyste částečně pronikli do myšlení Komenského. Pomohou Vám odstavce, které máte před sebou. A pokud se stanete komeniány - příznivci Komenského - ekologická náprava bude na dobré cestě.

Obecná Porada, chápaná jako metodický nástroj komeniánské filosofie, je tu dostatečně podrobně a přitom přehledně popsána. Při tak obrovitém úkolu, jako je náprava ekologických poměrů, nám může vydatně pomoci. 

Dagmar Čapková:

„Komenský se s Descartem shoduje ve vrozené ideji, v představě Boha, který obsahuje nekonečnou realitu, nejvyšší pravdu a dobro, takže schopnost poznávat, kterou člověku dal, nemůže podat o světě klamnou představu. Dále však Descartes proces myšlení a filosofie oddělil od záležitostí náboženství a dospěl k historicky významné emancipaci filosofie od teologie. Na celý svět se díval zvnějšku jako na velký mechanický stroj. Tento matematicko-mechanistický pohled přispěl ke zkoumání přírody, ale uplatněn na otázky vývoje a utváření vedl nakonec k potlačení přirozenosti a spontánnosti.

Komenský pohlíží na všechno z hlediska vnitřních vztahů. Jako teolog i vychovatel způsob pouze vnějšího pozorovatele přijmout nemohl. Jeho ideál jednoty mu bránil, aby rozděloval věci lidské, kam řadil i náboženství, aby odděloval jakékoliv jednotlivosti lidského projevu od ostatních. I když někdy také užíval dobového obrazu stroj světa, byl pro něho svět a příroda jako celek organismem, prostoupeným vzájemnými vztahy. Komenskému šlo o výklad vnitřní podstaty přírodních procesů."

„Ve světě lidské dovednosti je činnost zaměřována na řízení, resp. na ovládnutí přírody. Protože dovednost (ars znamenala získanou schopnost, jak nakládat s určitou věcí ve shodě s její přirozenou povahou, mělo mít ovládání přírody takový charakter, aby lidská vůle nenarušovala základní funkci přírody jako takové a nedeformovala ji." Proto radí - ‚...nezaměřovat akce násilně‘. Nelze přitom nevzpomenout na heslo Komenského: ‚Všechno ať svobodně plyne, buď násilí vzdáleno věcem.‘" (Dagmar Čapková, 1992; zvýraznění autor textu)

Pavel Floss:  

„Komenský však ve své Obecné poradě o nápravě věcí lidských nepředstavuje obraz nějaké dokonalé a v reálném světě neexistující obce, nýbrž chce svým dílem pozvat všechny, jimž není osud lidstva lhostejný, k poradě o tom, jak provést zásadní reformu dosavadního vědění, náboženství a politiky, jak tím obnovit narušenou lidskou přirozenost a jak dovršit samotné lidské dějiny, jež klopotnou cestou směřují přece jen k onomu vyvrcholení, jímž je realizace ‚království Božího‘ na zemi."

„Komenský usiloval o nastolení jednoty ve třech oblastech lidského snažení: ve vědění, náboženství a politice..." a „ ...pokoušel se vypracovat univerzální koncept lidského vědění."

„Jan Amos žádá stejné vzdělání pro všechny lidi bez rozdílu pohlaví, rasy, náboženství a sociálního původu." (Floss, 2005; zvýraznění autor textu)

Poznámka.

Komenský předvídal s jasnozřivostí až neuvěřitelnou možné negativní účinky toho, že Descartovo vědění je chápáno jako moc a to moc nad přírodou, a člověk bude považován za pána a vlastníka přírody. Důsledky pociťujeme stále silněji; pomocí nového chápání vědění - komeniánského - chceme přírodu léčit.

Komenský chápe poznání zcela odlišně - ne již jako moc, ale jako život. A to je zcela v souladu s novými poznatky teorie systémů, které, zjednodušeně řečeno, dospěly k závěru - že život je poznávání. (viz Capra, 2004)

Text:

„Komenský odmítl redukovat kvality, jež považoval za to, v čem se nejvíce projevuje síla přírody, jen na kvantitativní určení (tedy například na pouhý mechanický pohyb základních částic hmoty). Odmítl též považovat člověka a ostatní živé bytosti jen za více či méně složité strukturované stroje a prorocky varoval před očekáváním, že nás jen věda a technika učiní blaženými. Kdyby tzv. ekologičtí filosofové dvacátého století (např. F. Capra) znali dílo Komenského, mohli by v něm vidět svého předchůdce. Možná by též konstatovali, že Jan Amos patřil v sedmnáctém století k těm, kteří vytvářeli již tehdy ideovou alternativu vůči militantnímu a zmocňovatelskému pojetí vědy, které má podíl na současném stavu lidského životního prostředí, na tzv. ekologické krizi."

„Komenský ovšem nebyl nepřítelem vědění a techniky, naopak si jich velmi vážil, nepřál si jen, aby byly pěstovány a rozvíjeny bez ohledu na konečný smysl lidského života i veškerého stvořeného světa."      

Nápravu světa nepovažuje Komenský za utopii, ‚... nýbrž za plod dosavadních lidských dějin‘, který se ‚...nedá udržet žádnou mocí‘,  nýbrž se ‚...prodere sám od sebe.‘.

„Všechny utiskovatele lidského svědomí a lidské svobody, kteréžto principy či vlastnosti jsou oporami svébytnosti každé lidské osoby (persona), odsuzuje jako tyrany - a řadil k nim nejen tehdejší papeže ale dokonce i přední osobnosti reformace Luthera a Kalvína. Emancipátorsky zní jeho zvolání z Panorthosie: ‚Svoboda, tvrdím, je nejskvělejší lidský statek, stvořený spolu s člověkem a od něho neodlučitelný, pokud není člověku souzeno zahynout... Uveďme tedy člověka, pokud je to možné, na svobodu a osvoboďme ho od všech vnucených dogmat, kultů a jha poslušnosti. " (Pavel Floss, 2005; zvýraznění autor textu)

Poznámka.

Militantní a zmocňovatelskou vědu Komenský nezná. Poznání je pro něj životem a život poznáním, což souvisí také s nejnovějšími vědeckými poznatky (např. teorie systémů - viz výše).

Náprava světa pro nás není utopií, ale nezbytnou nutností, pokud nechceme zahynout.

Svoboda pro nás znamená možnost svobodného rozhodování, proto si musí být lidé rovni. Je nutné se ovšem osvobodit také od ideologií, které lživě nabádají občany, aby jednali proti svým vlastním zájmům, jakkoli vznešeně jsou tyto myšlenky podávány. Jak říká J. A. Komenský ve III. svazku Obecné porady: „Povaha lidská má každou pravdu v takové úctě, že věří i klamu, přichází-li pod rouškou pravdy."„Všechno dobré má v tak veliké lásce, že si žádá i zla, je-li zastřeno rouškou dobra." (Komenský, 1992, str.41)

Jan Patočka

„Všeobecná porada je zaměřena posléze k výchově člověka jako k jádru vší nápravy. Napravení se týče těch činností, jež člověka činí člověkem; a jelikož se lidmi stáváme výchovou, výchova se musí stát vševýchovou."

„Individuum prošlé nápravou se stává pansofickou osobností. Žije ve třech velkých vztazích lásky: k sobě, k bližnímu, k Bohu; to znamená nikoli ve slepé sebelásce, nýbrž v lásce k tomu vlastnímu jádru, které je v harmonii s univerzálnějšími skutečnostmi; taková láska je stálá kázeň, střízlivá a mužná. Člověk vševědný je vším v sobě - je obrazem veškerenstva i společnosti lidské v malém - je něčím jako část společnosti a není ničím před absolutnem."

„Cílem státu je bezpečnost: reforma státu tedy odstranění násilí navenek - válek - a násilí uvnitř, vrcholícího vraždou; a rovněž náboženských sporů, jež hubí celou společnost. Stát musí zastavit všechny spory, i církevní. Má se postarat o vládu práva na soudech a v politickém životě. Má odstranit složitou právní a soudní soustavu; cílem je, aby soud svědomí nahrazoval pokud možno tribunály právní. Má se postarat o to, aby jeho občané vesměs pracovali; bohatí studiem, chudí prací svých rukou; zdraví žebráci nemají být trpěni. To je část péče o veřejnou mravnost; k ní se též připíná morálka hospodářská, zákroky proti lichvě, spekulaci, monopolům a oligopolům. Morálku občanskou posílí, když budou z předních míst odstraněni lidé krvaví, bezbožní, násilní..."  

„Člověk musí překonat své sobectví, sklon vedoucí k tomu, aby se považoval za jediné ústřední centrum všeho; člověk se musí naučit podrobovat se tomu, co ho přesahuje a jemu vládne. Tato ústřední myšlenka je logicky vybudována v universalismus, který znamená život nikoli v sobě a pro sebe, nýbrž vcelku, ve všech a ve všem."

„Lidská povaha má v sobě v hloubce původní síly, které směřují k universálnosti, ke společenskému i vesmírnému celku; úlohou vychovatele je tyto síly podchytit a vést, aby převážily nad egocentrismem a vším, co lidi odděluje a uzavírá do sebe; pravý smysl přirozené výchovy, přirozené metody vychovatelské, je universálnost."

„Je třeba vyzvednout, že celá feudální epocha je u Komenského zahrnuta do sféry úpadku a v tom že se jeví jeho historická perspektiva zřetelně protifeudální.

„Soudobý úpadek nevidí pouze jako náboženské odpadání od reformace k Římu, nýbrž i jako vykořisťování chudých bohatými v době vznikajících raně buržoasních vztahů u nás" (Patočka, 2003; zvýraznění autor textu)

Radim Palouš

„Člověk je bytost závislá, žije v světě a proměňovat se může jen v rámci světa. Proměna může být nápravou jen tehdy, jestliže směřuje k celkovému smyslu; v žádném případě není proti sobě subjekt a objekt, člověk a svět, já a ne-já. I když ve své odpovědnosti k celkovému smyslu jedná každý sám za sebe, změna, kterou má Komenský na mysli, není změnou v „subjektu", nýbrž obnovením pravého zacházení s věcmi a lidmi tohoto světa a se svým vlastním životem. Obnova neznamená kontemplativní nečinnost, ale naopak účast člověka prostřednictvím zacházení s věcmi a bytostmi, úsilím o to, aby prostřednictvím práce a činnosti byla obnovena jednota. Velcí zakladatelé moderní vědy tuto jednotu opustili, oddělili člověka od jednotného celku, v němž bytuje s ostatními bytostmi; teprve potom mohli začít vytvářet překvapivě efektní stavbu „objektivního" pojetí „skutečnosti". Komenský však odmítá galileovsko-karteziánské myšlenky, poněvadž v nich cítí ohrožení svého universalismu, svého optimistického a neskeptického účelu dějin, svého přesvědčení o objektivním a snadno pro všechny pochopitelném smyslu univerza. Komenský stojí na opačném pólu proti karteziánskému pojetí pravdy, které se mu jeví extrémem té nepravosti, z níž pramení všechny naše zmatky a bědy, snahy být si sám vlastním středem."  (Palouš, 1991; zvýraznění autor textu)

Poznámka.

Ekologická krize má souvislost s příčinami, pro které byla původní jednota lidského světa ztracena. Proto Komenského Obecná porada o nápravě věcí lidských, dílo, vybudované na univerzalistických základech, je použitelné pro rozmýšlení plánů reformátorských i v naší době.

Při slavnostním zasedání UNIE COMENIUS k významnému životnímu jubileu prof. Dagmar Čapkové, pronesl Radim Palouš řeč, kterou ukončil slovy: „Komenský nás povolává!"

Jan Kumpera

„Obecná porada o nápravě věcí lidských, je nedokončené vrcholné pansofické a vševědné dílo, psané až do smrti Komenského. Je vyjádřením celoživotního Komenského úsilí o nápravu člověka, společnosti a světa a nejcennějším výrazem jeho myslitelsko-vychovatelského odkazu. Autor se projevil nejen jako teolog, historik, filozof, politický teoretik, ale především jako vychovatel a reformátor lidstva. Snaha o integrální nápravu je naznačena již strukturou celého díla, členěného do sedmi dílů.

     I.      Panegersia (Univerzální probouzení) - úvodní výklad 

    II.     Panaugia (Univerzální osvícení) - metodologie

   III.    Pansophia (Univezální moudrost, Všemoudrost, Vševěda )

   IV.     Pampaedia (Univerzální vzdělávání, Vševýchova)

    V.      Panglotia (Univerzální jazyk)

   VI.     Panorthosia (Univerzální náprava, Všenáprava)

   VII.   Pannuthesia (Univerzální povzbuzení) - závěrečná výzva

Má -li být náprava úspěšná, musí být komplexní a všestranná, neboť „nebudete-li současně napravovat všechno, co vzájemně souvisí, nikdy se nedostanete kupředu..." (Kumpera, 1992; zvýraznění autor textu)

                                                                      /I/

„V prvním dílu, Panegersii - což je překládáno jako Univerzální probuzení, definuje autor ‚lidské věci‘ předmět nápravného snažení jako vztahy ‚k věcem, k sobě samému a k Bohu‘. Tuto vztahovou trojici chápe jako filozofii, politiku a náboženství. Stav lidských věcí je v současnosti špatný, nápravného úspěchu se však nedosáhne bez zapojení všech lidí na celém světě, proto ‚každý ať se snaží, aby se vedlo dobře celé společnosti, nejen jemu samému‘. Komenského víra v schopnosti lidského pokolení se projevuje ve vychovatelském zaměření Probuzení. Lidi je třeba probudit z nevědomosti a vysvětlit jim, že jde o jejich dobro a naznačit správné cesty. Smyslem potřebné a pro pokrok nevyhnutelné nápravy je neustálé přibližování člověka i společnosti k dokonalosti, jejíž pravzor vidí Komenský v Bohu.

                                                                      /II/

Druhý díl, Panaugie - tedy Univerzální osvícení, obsahuje metodologii Porady. K nápravě má vést všeobecné světlo poznání, zdůrazněna je též činorodá aktivita, směřující k dobru ve prospěch všech. Opakuje se tu Komenského známý názor, že jen vlastní činností, praxí, se sami rozvíjíme a zdokonalujeme. Je třeba přitom správně postihnout vztah celku a části, obecného a zvláštního, neboť ‚základní příčinou sporů je, nepozorují-li se všechny věci ve vzájemné souvislosti nebo jednotlivé věci z hlediska celku a s náležitou zřetelností, nýbrž různě roztrhané a rozkouskované. Pak se totiž věc jednomu jeví tak, jinému zas jinak.‘

                                                                        /III/

Ve třetím, nedokončeném díle Pansofii - kterou nazýváme Universální moudrost, Všemoudrost, Vševěda, vyvrcholilo vševědné Komenského úsilí. Nejde přitom o nějakou encyklopedii a pouhou sumu znalostí, ale o uspořádaný výbor z hlavních principů, věcí a jevů strukturovaně chápaného světa. Autor tu znovu uplatňuje své oblíbené triadické členění, k základním trojicím patří např. Tři hlavní světové principy - hmota, duch a světlo, či tři myšlenkové principy - vědět, chtít a moci.

Komenský dělí svět na osm stupňů, či dílčích světů. Nejdříve jsou řazeny sestupně při rozvíjení božských idejí, posléze vzestupně působením člověka. Ve vystupujících světech je mimořádně vyzdvihnuta tvůrčí úloha člověka. Každý dílčí svět je rozdělen ještě na deset kapitol, vysvětlujících principy a podstatu jednotlivého světa. Vývojová linie je nejdříve sestupná. Ze světa možného, který Komenský chápe filosoficky jako ideální původní jádro ‚ostatních světů‘ vychází svět pravzorový, přestavující božskou dokonalost čili svět ideí v božské mysli. Přes již nižší formu, svět andělský, čili svět nehmotných inteligentních bytostí, dochází vývoj k světu hmotnému, k přírodě, (jejíž součástí je i člověk). Potud Komenský respektuje idealistické sestupné představy, nyní však dochází k zásadnímu obratu vzhůru, a to zásluhou lidské tvůrčí činnosti - s uplatněním triády vytvoření, úpadek, obnova. Člověk jako tvůrce nových světů, světa lidské dokonalosti, zdokonaluje nejen sebe, ale i celý svět směrem k nové dokonalosti světa věčného. Ten pak, obohacen o lidskou spolutvůrcovskou činnost znamená sjednocování lidstva s Bohem, chápaným ovšem jako nejvyšší stupeň dobra a poznání. Komenský věří neomezeným lidským možnostem, neboť ‚nic není na celém světě, co by nepodléhalo lidské přičinlivosti... co by nedovedl člověk užívat, co by si netroufl napodobovat a přetvářet k užitku či radosti.‘ K uvolnění schopností člověka a k zabránění defektů a negativních jevů je nutné podporovat i jeho mravní růst. Důraz se klade na prozíravost, sebeovládání a prospěšné řízení druhých lidí. To však nesmí vést k povýšené nadřazenosti, protože ‚být nadřízen druhým, znamená sloužit jim‘. Cílem pansofie je všestranné poznání sebe sama, jejími plody by měly být všestranná životní spokojenost, postupná náprava a sjednocení všech a všeho.

Poznámka

Podrobně pojednává o Pansofii Jana Dlouhá (Dlouhá, 2007)

                                                                        /IV/

Ve čtvrtém dílu, Pampaedii (Univerzální vzdělání, Vševýchova), Komenský vysvětluje vzdělání a výchovu jako celoživotní proces, který podmiňuje rozvoj tvůrčí činnosti, zdokonalení a nápravu jedince i společnosti. Rozvinuta je tu Komenského zásada demokratičnosti a univerzálnosti - všichni všechno všestranně. Komenský tu shrnuje své nejlepší myšlenky a návrhy z pedagogických spisů. Vrcholem čtyřstupňové školní výchovy (počínaje ‚školou dětství‘) je vysokoškolské vzdělání, doplněné o cestování po vlasti i cizině. Podle Vševýchovy má však vzdělání pokračovat dále a to „školou dospělosti", neboť ‚teprve pracujíce, stáváme se mistry v práci‘, a dokonce i ‚školou stáří‘, kdy je třeba ‚moudře využít dosavadní životní práce‘, tj. předat mladším vlastní zkušenosti.

                                                                        /V/

Pátý díl Panglotia - Univerzální jazyk, naznačuje koncepci nového umělého jazyka, který by měl být dokonalejší než latina a usnadnit tak mezinárodní porozumění. Zároveň by se měla rozvíjet výuka národních i cizích jazyků tolik potřebných k poznání a dorozumění.

                                                                       /VI/    

Vrcholnou, šestou část představuje Panorthosia - Univerzální náprava, Všenáprava. Nápravné myšlenky tu dostávají institucionální výraz. Náprava začínající u každého člověka a pokračující v rodině a ve škole musí logicky vyvrcholit i v reformě vzdělanosti, církví a států. Kromě mezinárodního společenství učenců Sbor světla, navrhuje též mezinárodní radu pro smíření církví, a mezinárodní mírový sbor pro řešení sporných otázek mezi národy a státy. Tyto ‚tribunály‘ by se měly ve vzájemné spolupráci stát i garanty celosvětové nápravy. V novém světě by se měl změnit i vztah člověka ke společnosti a k práci. ‚Žádná velikost práce nebude moct znavit lidi aktivní a uvědomělé, zbavené otupělosti a lhostejnosti.‘ Budoucí ideál mírového, spravedlivého a jednotného světa, jakési světové federace republik respektuje plně nejen lidskou svobodu, ale naopak z ní vychází. Proto Komenský po všech trpkých zkušenostech svých a své doby vyzývá vzrušeně (nejen) své současníky: ‚Naprosto tedy musíme směřovat k tomu, aby se lidskému pokolení vrátila svoboda myšlenková, svoboda náboženská a svoboda občanská. Svoboda, tvrdím, je nejskvělejší lidský statek, stvořený spolu s člověkem a od něho neodlučitelný... Uveďme tedy člověka, pokud možno na svobodu, osvobozujíce jej ode všech nařizovacích dogmat, kultů a poslušnosti‘.

                                                                       /VII/

Závěrečným sedmým dílem je Pannuthesia - Univerzální povzbuzení, jako závěrečná výzva. V té Komenský povzbuzuje všechny váhající, aby pomohli uskutečnit všenápravu a nastolit trvalý mír jako protiváhu k celému předchozímu vývoji. Znovu zdůrazňuje význam vědeckého pokroku, protože každé ‚rozmnožení světla‘ vede k lidskému prospěchu. Nové vynálezy a objevy otevírají velké a netušené možnosti, protože ‚ve vědách leží před námi široširá neznámá země‘.

Komenského Obecná porada je vyvrcholením české, humanisticky pojaté reformace a jedinečnou výzvou současnosti i budoucnosti." (Kumpera, 1992; zvýraznění autor textu)

Závěr

J. A. Komenský nám ve své Poradě (1992) zanechal nejen teoretický základ celoživotního působení výchovného, ale také určitý plán, jak působit na stálou obnovu naší civilizace. Neznal sice slovo ekologie, ale znal souvislosti a ty mu napověděly, že mechanistický způsob myšlení dříve nebo později povede ke katastrofě. Změna ve vnímání světa směrem k mechanicismu byla postupně doprovázena stále většími ekologickými škodami, které je nutné napravit. Komenský hledá možnosti, jak těmto tendencím bránit - a to výchovou. To je v ostrém protikladu k některým ekologickým teoriím, které příčiny ekologických škod mylně vidí v množství lidí a chtějí počet lidí omezovat. (Valach, 2007)

Vzhledem k tomu, že počátek ekologických škod je v mechanicismu, je zcela přirozené, že škody, způsobené mechanicismem se snažíme odstranit stejnou metodou, s jakou proti mechanicismu bojoval Komenský, a to výchovou. 

Je proto zcela namístě, abychom Komeniánskou filosofii ( pro ekology) (Sedláček, 2007) chápali jako ideu a Obecnou poradu jako nástroj, metodiku k jejímu uskutečnění.

Na Komenského výzvy reagují v současnosti nastupující vlny ekologického a systémového myšlení. Komenského názory vyjádřené v Poradě, tomto geniálním plánu obnovy světa, jsou v tomto ohledu velmi moderní, a my se k nim tedy nemusíme „vracet", naopak bychom se mohli „poradit", co z tohoto díla vynechat pro určitou zastaralost, co zachovat a na co položit důraz při nových reformátorských počinech. Jak číst Poradu našima dnešníma očima. Nepochybně je třeba znovu uvažovat o třech pilířích Porady, kterými jsou - poznávání, výchova a náprava.

Napravovat je nutné vše, co spolu souvisí, jen tak můžeme být připraveni v nové etapě naší civilizace odstranit škody, nahromaděné předchozí mechanistickou civilizací.

Komeniánská filosofie a Obecná Porada jako její nástroj nás nutně povedou k nové moderně,

k nové civilizaci, již bez ekologických škod.

Na závěr nelze jinak, než použít slova Radima Palouše: „Komenský nás povolává"!

Literatura:                                                                                                                           

Capra, Fritjof: Tkáň života, str. 239, nakl. Academia, Praha 2004

Čapková, Dagmar: Úvod. Komenského Obecná porada a její význam str.11-40

Dlouhá, Jana: Pansofie v díle Jana Amose Komenského, Envigogika, 2/2007 č.2 dostupné na

Floss, Pavel: Poselství J.A.Komenského současné Evropě, str.7-39, Soliton, Brno, 2005

Komenský, Jan Amos: Obecná porada o nápravě věcí lidských, nakl. Svoboda, Praha 1992

Kumpera, Jan: Jan Amos Komenský, str. 223-228, Nakl. Svoboda, Ostrava 1992

Palouš, Radim:Čas výchovy, str.70-71, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1991

Patočka, Jan: Komeniologické studie III, str. 201-216, 536-541, OIKOYMENH Praha 2003

Sedláček, Zdeněk: Komeniánská filosofie pro ekology, Envigogika, 2/2007 č. 3, dostupné na

Valach, Milan: Svět na předělu, Brno, nakl. Doplněk, 2000, str.186.