Editorial 2007/II/3
Main Article Content
Abstract
2008-01-10 10:36:37
Vítáme čtenáře v roce 2008!
Envigogika přináší množství textů pro dobré vykročení na vaše letošní (odborné) cesty. Konec roku bývá v našich podmínkách ve znamení AKCE všeho druhu, a tak doufáme, že teď už je více času na přemýšlení nad řádky a odstavci, které vám přinášíme.
Začneme tím, na co byste si měli zaměřit pozornost poněkud netradičně – jsou to články ze „spřátelené“ konference STUŽ & COŽP UK. Jsou dobrým přehledem vývoje současného environmentálního myšlení; dočtete se v nich, co by měl znamenat sám pojem udržitelný rozvoj – vizi nebo ideologii? (Zuzana Drhová), ideologii nebo vizi? (Ivan Rynda). Vyjasnění různých představ o udržitelnosti se toto prosincové setkání týkalo; a přemýšlelo se na něm v dimenzi časové (Pavel Nováček: Budoucnost už není tím, čím bývala; Pavel Šremer: Některé aspekty vývoje k udržitelnosti), i prostorové (Vladimír Ira: Priestorový rozvoj, sustainabilita a kvalita života). Některé příspěvky vyzněly poněkud kriticky (Mikuláš Huba: O českých a slovenských metódach vyhnutia sa udržateľnému rozvoju), nebo naopak zdůrazňovaly hodnoty spíše tradiční (Martin Říha: Kam se vytratil Étos generace zakladatelů environmentální legislativy a státní správy?; Jiří Nečas: Předvánoční zamyšlení nad hodnotami). Článků je ale mnohem více, ostatně, podívejte se sami.
Vzdělávání se i v rámci těchto debat, spíše s politickým podtextem, považuje za důležité téma. Pavel Kovář se zamýšlí nad rolí univerzit v současnosti, a jejich vztahem ke globálním problémům a změnám životního prostředí (Pavel Kovář: Univerzity, věda, výchova a globální vývoj). Kateřina Jančaříková píše o žákovském portfoliu jako příhodné formě hodnocení environmentální výchovy – a to už přecházíme k tématu tohoto čísla Envigogiky, jímž je právě evaluace environmentálního vzdělávání. Může jít o hodnocení jednotlivých programů, anebo koncepcí a strategií, které je mají podporovat. K odborné diskuzi o metodách monitorování vzdělávacích výstupů přispívají Aleš Bezouška s Janem Činčerou a předkládají kvantitativní výsledky provedeného průzkumu o vlivu environmentální profilace středních škol na proenvironmentální postoje a jednání studentů. Karolína Hornová s pokouší o totéž při evaluaci výukového programu, navrženého podle metodiky Výchovy o Zemi. K recenzovaným příspěvkům patří ještě analýza textů Arne Naesse, ve které se ukazují základní charakteristiky jeho filosofického konceptu, a to od Bohuslava Binky (Rozporuplný Arne Naess II. – pokračování z minulého čísla)
Takže to začíná vypadat, že když environmentální jevy nezměříme, ani si s nimi nebudeme umět poradit. Ekologický index hledá i Rohan Wickramasinghe (Need for an Ecological Index) a Jana Dlouhá píše o hodnocení strategií vzdělávání pro udržitelná rozvoj, bez nichž se dnes evaluace vzdělávací politiky neobejde (Indikátory pro strategie environmentálního vzdělávání). Od přísné vědy anebo aspoň volání po ní si ale můžete také na chvilku odpočinout v jiných žánrech: přečíst si rozhovor s profesorem Steve Van Matre, zakladatelem hnutí Earth Education nebo zprávu o mezinárodní konferenci Tbilisi +30 (zatím pouze v angličtině). Protože vyšla zajímavá kniha Environmentální výchova: od cílů k prostředkům, podívejte se i do rubriky Recenze.
A to už je konec úvodního slova, i když zdaleka ne všech článků, které vám toto číslo Envigogiky přináší. Objevování zajímavých textů je určitě dobrodružství, o které vás nechceme připravit. Ať vám přinesou zážitky nejen odborné, ale například také estetické – i to je velkým tématem vzdělávacím, a také námětem připravované knihy Wendy Drozenové Erós v zahradě: Krása přírody jako motiv pro etiku životního prostředí. Moc se na ni těšíme, ať nám podobné práce prosvětlí i celý rok 2008 (se všemi jeho určitě složitými problémy a úkoly).
Envigogika vás tedy (snad náležitě) uvítala do roku nového – a nakonec malá omluva. Tentokrát jsme pod naším „stromečkem“ našli tak bohatou nadílku článků, že jsme je dost dlouho „vybalovali“. Stejně vám ale přejeme – pěkné počtení, ať o sobě vzájemně zase brzy uslyšíme!
Za redakci:
Jana a Jirka Dlouzí & Katka Markošová