Hlubinná ekologie s otazníky

Lubor Kysučan

Recenze knihy: Bohuslav Binka. Analýza hlubinné ekologie. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 197 s. ISBN 978-80-210-4548-4

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Metriky

Metriky se nahrávají ...

Hlubinná ekologie s otazníky

2010-05-31 07:57:02

Lubor Kysučan

Recenze knihy: Bohuslav Binka. Analýza hlubinné ekologie. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 197 s. ISBN 978-80-210-4548-4

Když se vysloví sousloví „hlubinná ekologie“, většinu romantických ekologických aktivistů příjemně pohladí nádech něčeho mystického, vznešeného, co míří do (nebo ze) spirituálních hlubin našeho bytí, podobně jako třeba františkánská mystika, buddhismus nebo šamanismus sibiřských či amazonských kmenů. O tom, že v hlubinné ekologii – ostatně podobně jako v řadě jiných hezky se tvářících hnutí a ideových proudů – se skrývá čertovo kopýtko myšlenkových pastí a triků, nás duchaplným způsobem přesvědčí monografická studie Bohuslava Binky Analýza hlubinné ekologie, kterou roku 2008 vydala Masarykova univerzita. Pro tuto studii bychom jen stěží hledali autora povolanějšího. Bohuslav Binka je nejen kritickým filozofem, který přednáší environmentální etiku a v témže oboru intenzívně publikuje na Fakultě sociálních studií a na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity, ale zároveň ve svých mladších letech byl aktivním členem ekologické organizace Hnutí Duha – Přátelé Země. Díky této praktické zkušenosti se mohl systematicky seznamovat s pestrou škálou ekologických postojů.

Binkova studie zbavuje hlubinnou ekologii jejího poloposvátného nimbu a je vůči ní nemilosrdně kritická. K autorově cti nutno říci, že svou kritiku nepodává formou nějakého emocionálního pamfletu z pozic jiné, neméně fundamentalistické ideologie – jako se např. právě ve vztahu k ekologii projevuje část neoliberálních ekonomů – ale z hlediska nezaujatě uvažujícího filozofa, s kritickým nadhledem hodnotícího texty a výpovědi o světě. Zcela v souvislosti s tímto pojetím po úvodní kapitole, v níž autor podává pět definic hlubinné ekologie, následuje kapitola metodická, v níž se věcně a striktně vymezují cíle, metody, hypotézy a struktura práce. Vlastní jádro práce potom tvoří analýza textů vybraných hlubinně ekologických autorů, jejich emocionálních map a mentality. Autor svůj ponor do hlubinně ekologických textů pojímá chronologicky. Jako „preludium“ mu slouží texty Mahátmy Gándhího, poté se věnuje osobnosti a dílu Arne Naesse, jehož považuje za vlastního tvůrce hlubinné ekologie. Dále se zaměřuje na analýzu textů zejména anglosaských klasiků tohoto proudu (Billa Devalla, Johna Seeda, Dava Foremana, Edwarda Goldsmitha). V souvislosti s poslední skupinou výše zmíněných autorů Binka hovoří o vzepětí, ale zároveň i určitém úpadku hlubinné ekologie. S termínem úpadek lze ovšem důvodně polemizovat – obávám se totiž, že s neutuchající aktualizací a medializací ekologické problematiky dnes již ve zcela globálních dimenzích budou věrozvěstové ekologistických náboženství nejrůznějšího ražení na trhu idejí jedni z nejžádanějších a jejich myšlenky budou periodicky nabývat na přitažlivosti, a to tím více v situacích, kdy se začnou projevovat skutečné ekologické problémy celoplanetárního dosahu. I pro solidně vzdělaného čtenáře bude nepochybně překvapující příkrá kritika textů a myšlenek Mahátmy Gándhího, jehož autor usvědčuje z nevědeckosti a manipulativnosti. Z Binkovy analýzy Gándhí nevychází jako láskyplný apoštol míru, ale jako poměrně nedůtklivý manipulátor a poblouzněný utopista. Autor tak věcně, s nemilosrdnou kritičností a odvážně zároveň poodhaluje gándhíovský mýtus, zejména v jeho verzi upravené pro západní intelektuální publikum. Cenným vkladem monografie je fakt, že autor sleduje vývoj hlubinné ekologie v širším kulturně sociálním kontextu a u jednotlivých osobností vedle analýzy jejich textů připojuje i biografická data, stručná sice, ale dostačující k tomu, aby čtenář lépe pochopil motivaci jejich myšlenek a postojů.

Mimořádně cenným dovětkem Binkovy analýzy je potom srovnání ekologických textů s texty nábožensky fundamentalistickými a radikálně feministickými. V tomto kontextu pak Binka řadí hlubinnou ekologii do proudu moderního neofundamentalismu, který, jak upozorňuje G. Kepel, dnes ožívá v nejrůznějších kulturách, náboženstvích a proudech v celoplanetárním kontextu. Pokud bychom však při vymezování nejen fundamentalistické, ale ve své podstatě až antihumanistické a totalitární povahy některých směrů hlubinné ekologie měli být opravdu důslední, určitě by stálo za to prozkoumat analogie hlubinně ekologického myšlení se zelenými proudy v pozadí německého nacismu. Zvláště v době, kdy si zelené téma pro sebe uzurpuje levice a kdy s podobnou sebevědomou samolibostí zelené politické proudy na sebe berou líbivý levicově liberální nátěr, by takové prolomení více méně stále tabuizovaného tématu mohlo mít jistou hodnotu. Snad by to přispělo k vyléčení neutuchajícího nadšení snílků a utopistů, s nímž např. jejich o generaci starší předchůdci vítali nástup Rudých Khmerů v Kambodži a jim podobných přízračných sociálních utopií.

Binkova monografie, k danému tématu první svého druhu v českých zemích, je založena na imponujícím souboru domácí i zahraniční literatury, zvláště hodnotná je autorova práce s množstvím autentických textů a jejich přímá analýza ‑ v naší době povrchně pracující s texty a informacemi z druhé a třetí ruky tak vzácná. Značnou část těchto textů autor shromáždil a přeložil v průběhu svého studijního pobytu ve Spojených státech. Vzhledem k množství jmen citovaných autorů i záplavě pojmů a termínů by však publikaci rozhodně prospěl jak věcný, tak především jmenný rejstřík.

V kontextu celé monografie za bezdiskusně nejcennější pokládám závěrečnou kapitolu Pokus o interpretaci, v níž se autor zamýšlí nejen nad klamy, jimiž nás hlubinná ekologie svádí, ale zároveň analyzuje i příčiny jejího úspěchu. Považuje ji za „falešnou spiritualitu“, která nahradila „falešnou revoluci“ let šedesátých. Pokud v poslední větě své knihy autor cituje slova Umberta Eca o tom, že je třeba „nebát se vstoupit do arény“, patří mu uznání nejen za to, že se do arény vstoupit nebál, ale i za to, že v ní bojoval s otevřeným hledím a důstojnými zbraněmi korektní akademické diskuse – totiž seriózními argumenty. Argumenty, umožňujícími pohlédnout na hlubinnou ekologii skutečně z hloubky a zároveň kriticky nahlédnout fakt, že nejedna z jejich hlubin je pouhou mělčinou, v lepším případě banální, v horším kluzkou.