Vědění a participace

Miriam Prokešová
Recenze publikace: Jana Dlouhá (edit.) - Vědění a participace. Teoretická východiska environmentálního vzdělání. Karolinum, 2009, ISBN: 978-80-246-1656-8, 228 str.

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Metriky

Metriky se nahrávají ...

Vědění a participace

2009-10-26 11:41:36

Miriam Prokešová

Recenze publikace: Jana Dlouhá (edit.) - Vědění a participace. Teoretická východiska environmentálního vzdělání. Karolinum, 2009, ISBN: 978-80-246-1656-8, 228 str.

 

Publikace Vědění a participace je souhrnem mnoha pohledů na jedno ústřední téma, jímž je environmentální vzdělávání. Editor přistupuje k tomuto problému s patřičným nadhledem (dá se říci spolu s Komenským - sub speciaes aeternitatis). Do rukou se tak čtenářům dostává dílo, které je skutečně velice rozmanité, především co se týče úhlů pohledů nejen z hlediska různorodosti oborů, ale také z hlediska způsobu zpracování jednotlivých příspěvků. Na stránkách se tak potkáváme s myšlenkami filosofů, ekonomů, psychologů, pedagogů a samozřejmě i přírodovědců. Jde zde o setkání nad společným tématem, nad společnými otázkami a různorodostí odpovědí. Toto společné setkání je svým způsobem přínosné pro současnou společnost a vědění, je velice podnětné a vyvolává především spoustu dalších otázek, které čekají na své odpovědi. Studenty filosofických, pedagogických a přírodovědeckých fakult mohou skutečně obohatit nejen o mnohé poznatky, ale také jim napomoci ve složité orientaci v současném světě. Pohled na environmentální vzdělání je zde přes svou různorodost a prvotní roztříštěnost v celkové podobě ucelený a nezavádějící. Domnívám se však, že publikace bude zajímat nejen a pouze studenty rozličných oborů, ale také odbornou vědeckou a možná i širokou veřejnost.
Úroveň jednotlivých příspěvků je různá - čtenář si v nich jistě sám najde to, co jej zaujme a posune dále v jeho vědění.
Již v úvodu publikace přináší samotná editorka velice přehledný vhled do celkové koncepce publikace a seznamuje čtenáře s tím, co jej při četbě následujících stránek čeká. S velikou fundovaností nás tak seznamuje nejen s původním záměrem, ale provází nás i jednotlivými texty, a velice stručně, avšak výstižně hodnotí jejich samotný přínos.

Najdeme zde texty významných českých odborníků - kromě článků od samotné editorky Jany Dlouhé také texty Erazima Koháka, Wendy Drozenové, Karlae Stibrala, Jana Sokola, Václava Mezřického, David Storcha, Martina Braniše, Radima Palouše, Karla Müllera, Hany Brůhové-Foltýnové a Jana Brůhy, Arnošta Nováka, Jana Krajhanzla, Pavla Skály, Davida Krámského, Hany Horké, Jana Činčery, Kateřiny Jančaříkové, Jakuba Češky, Zuzany Svobodové, Aleše Prázného. Již ze seznamu těchto jmen je patrné, že jde o skutečnou různorodost přístupů. Některé texty jsou zde opravdu přínosné a patrně budou čtenáře - studenty zajímat také pro svůj faktografický přístup, jedná se např. o článek Estetický postoj k přírodě a krajině Karla Stibrala nebo příspěvek přírodovědce Davida Storcha Pochybnosti o stavu přírody aneb proč ji vlastně chránit. Martin Braniš svým příspěvkem Environmentální vzdělávání jako reflexe environmentální reality tuto dvojici skvěle doplňuje. Filosofický přístup je zde prezentován články Radima Palouše, Jana Sokola, Erazima Koháka, Davida Krámského, dále pak studiemi Jany Dlouhé, Wendy Drozenové, Zuzany Svobodové a Aleše Prázného. Ekonomické a právní hledisko je zde zastoupeno příspěvkem Václava Mezřického a Hany Brůhové - Foltýnové, napsaným společně s Janem Brůhou. Textem, zaměřeným na celkové pojetí vědy a proměnami vztahů mezi vědními obory, přispěl Karel Műller. Psychologickým ponorem do problematiky environmentálního vzdělání jsou pak příspěvky Arnošta Nováka, Jana Krajhanzla a Pavla Skály. Jak na to v pedagogice se snaží odpovědět Hana Horká a také Jan Činčera svým skvělým článkem o prožitkové pedagogice. Oč vlastně jde v environmentální naratologii, se dovídáme z článku Kateřiny Jančaříkové. Vyprávěním se ve svém článku zabývá také Jakub Češka.

Z hlediska koncepce je publikace rozčleněna do pěti stěžejních kapitol, ve kterých se však příspěvky jednotlivých odborníků prolínají (nejsou to tedy kapitoly pouze filosofické, psychologické, ekonomické, přírodovědné, atp., jak popisuji v předchozím odstavci). Právě toto je na publikaci nejvíce ocenitelné - různorodost přístupů se podařilo prolnout v jeden jediný a jedinečný celek. Jen pro úplnost - jednotlivé části jsou nazvány takto: část první - Příroda jako horizont výchovného působení, část druhá - Jaká ekologie pro vzdělání?, část třetí - Oborové přístupy jako cesta rozumu, část čtvrtá - Jak na to v pedagogice a část pátá - Úvahy kritické a závěrečné.

Abych však jen nechválila. I přes svou jistě nezpochybnitelnou přínosnost není tato publikace zcela bez nedostatků. V některých případech se někteří autoři prezentují tématy a názory, které již byly vyřčeny (nejsou tedy zde zcela nové a objevné), v některých případech (např. v kapitole 4 Jak na to v pedagogice) odpovědi na položené otázky spíše hledáme marně, než abychom je nalezli, nebo jsou zde podávány velice obecným způsobem opakujícím jen určitá klišé. Je to možná poněkud škoda, ale již i tento pokus je chvályhodný a je výzvou pro budoucnost.

Domnívám se, že se do rukou českého čtenáře dostává tímto editorským a nakladatelským činem velice působivá, potřebná a inspirující publikace, jaká doposud v české odborné literatuře chyběla.

Nejaktuálnější články stejného autora (stejných autorů)