Její příklad je však jedním z mála. Jen někteří z nás všech, co planetu Zemi obýváme, máme taky chuť do její ochrany investovat energii a v dnešní době tak drahocenný čas. Mnozí z nás si odlehčují svému svědomí, pokud vůbec, finančním přispíváním na rozličné dobročinné aktivity či na fungování nadací, což není nic špatného, ale postrádá to vnitřní prožitek a zainteresovanost. Nechci být skeptická, ale domnívám se, že jen nepatrná část těch, jež přispívají finančně, si najdou onen čas se alespoň prostřednictvím internetu podívat, na co všechno svou dvacetikorunou vhozenou do pokladničky přispěli, a jak s jejich penězi bylo naloženo.

Nejtěžším momentem pro každého, kdo se chce stát dobrovolníkem, je dle mého názoru moment rozhodnutí. Jednou mi jeden pán řekl, že když něco nechceme dělat, najdeme si sto důvodů proč to nedělat, ale pokud něco chceme dělat, stačí nám důvod jeden jediný. A jak se mi mnohokrát potvrdilo, má pravdu.

Kde však najednou vzít odvahu a vejít do cizího světa dobrovolnictví? A co je to vlastně ono dobrovolnictví?

Dle Všeobecné deklarace o dobrovolnictví je dobrovolnictví základním stavebním prvkem občanské společnosti. Uskutečňuje nejvznešenější aspirace lidstva  –  touhu po míru, svobodě, příležitostech, bezpečí a spravedlnosti pro všechny(IAVE, 2001). Je to činnost veřejně prospěšná, při níž člověk „obětuje“ část svého již zmíněného drahocenného času a energie ve prospěch přírody, druhého člověka či organizace.

I samotné slovo dobrovolník v sobě zahrnuje jak modifikaci slova dobrovolně, tak také kořeny dvou slov, z nichž je sestaveno, a to slov dobro a volnost. Jinými slovy se svobodně a volně rozhodneme pro vykonávání dobra.

Svým způsobem je každý z nás občas dobrovolníkem. Často pomůžeme sousedovi či kamarádovi, v tomto případě je však naše činnost podřízena již existujícímu vztahu a nejednou očekáváme reciprocitu. Jindy člověk pomůže staršímu při vycházení z dopravního prostředku či cizinci ztracenému v centru města. V těchto případech se také jedná o dobrovolnictví, ale neformálním a náhodném. Formální se uskutečňuje nejčastěji prostřednictvím neziskových organizací či jiných institucí.

Jsou státy, v nichž má dobrovolnictví silné zázemí. Ukázkovým příkladem bývají označovány Spojené státy americké, kde je dobrovolnictví spojeno již s jejich samotným vznikem. „ …v Severní Americe existovala na rozdíl od Evropy komunita vzájemně se podporujících občanů ještě předtím, než vznikla ústřední vláda. Život v nové zemi nebyl určován rozhodnutími vlády, ale spíše schopností lidí vzájemně si pomáhat. I v dalších stoletích se občanské iniciativy v Americe účastnily na utváření veřejného a politického života …“ (SOZANSKÁ 2002).

I na postoj české společnost má vliv historie, avšak zcela opačný. Podle průzkumu zpracovaného Národním dobrovolnickým centrem Hestií a Univerzitou Karlovou (Frič 2010) až čtvrtina obyvatelstva České republiky (dále jen ČR) hledá a nachází v pozadí dobrovolnictví manipulaci, která byla tak typická pro tento jev v období socialismu, jež dobrovolnictví zdiskreditoval. Na druhou stranu z výzkumu vyplývá, že se 30 % obyvatel ČR věnuje organizovanému dobrovolnictví: angažují se v různých charitativních, společenských či sportovních organizacích, aniž by za to pobírali plat.

A jak dobrovolnictví přispívá k rozvoji a udržitelnosti našeho života? Odpověď je nasnadě. Společnost, stejně jako naše chování v ní, je z větší části tvořena ekonomickými mechanismy a principy. Jsme zvyklí za práci dostávat finanční odměnu a při nákupu zboží a služeb porovnávat kvalitu spolu s cenou vyjádřenou v korunách.

Neziskové organizace na druhou stranu již z podstaty svého poslání nevytvářejí zisk a musí o své přežití často tvrdě bojovat. Zdaleka nejsou na všechny jejich aktivity a zájmy alokovány dostatečné finanční prostředky, a tudíž jsou dobrovolníci vítanou pomocí. To však neznamená, že jsou dobrovolníci levnou pracovní silou a že by měli obstarávat činnosti, do kterých se nikomu nechce. Ba naopak, jejich činnost by měla vycházet z osobní motivace a potřeb jedince, stejně tak by měla sloužit k jeho osobnímu rozvoji. Jedná se o činnost, která se dá jen stěží vyjádřit v ekonomických číslech, vedle vykonané práce a dobrého pocitu z ní bývá dobrovolník odměněn také pocitem sounáležitosti s druhými, novými sociálním kontakty či nově získanými dovednostmi.

Lidé se navíc učí participativnímu chování, získávají sebevědomí a schopnost angažovat se v otázkách, které se týkají okolí, v němž žijí. Žijeme totiž v době, kdy si sice každý může šlapat jen tu svou cestičku, ale také v době, kdy máme možnost se vyjadřovat a podílet se na veřejném občanském životě. Lidé zakládají občanská sdružení, podepisují petice, angažují se v různých spolcích či se připojují k různým společenským iniciativám. Dobrovolnické aktivity tak svou podstatou podporují harmonický rozvoj společnosti a sociální soudružnost. Např. letošní ročník veletrhu neziskovek v Praze byl věnován tématu dobrovolnictví, kdy lidé měli možnost přijít a nalézt si „svou“ neziskovku.

V letošním roce bylo dobrovolnictví navíc podpořeno Evropskou unií (dále jen EU), která vyhlásila rok 2011 rokem dobrovolnictví, čímž se celý sektor dostává o to více do povědomí obyvatel. Za své cíle si státy EU předsevzaly usilovat o to, aby bylo v EU vytvořeno prostředí příznivé pro dobrovolnictví, umožnit organizátorům dobrovolných činností, aby zlepšili jejich kvalitu,oceňovat a uznávat dobrovolné činnosti a zlepšit povědomí o hodnotě a významu dobrovolnictví (dobrovolnik.cz, 2011).

A má dobrovolnictví i svá negativa? Stejně jako vše, nic se nesmí přehánět. A v tomto sektoru se jedná hlavně o tzv. syndrom vyhoření, který se u dobrovolníků objevuje a projevuje stejně jako u kohokoliv jiného – zpočátku je dobrovolník pln nadšení do práce a svou energii vkládá do co nejvíce aktivit, postupně ztrácí své ideály až dojde ke stagnaci a vyčerpání. Proto mnoho dobrovolnických center zahrnuje do své činnosti tzv. supervize, při nichž dobrovolníci reflektují svou práci a sdílí své pocity s ostatními dobrovolníky za přítomnosti psychologa.

Souhrnně se dá říci, že žijeme ve svobodné otevřené společnosti, ve které si každý může najít to své místo a svou energii využít podle svého. Jak říká jedno přísloví, peníze jsou kulaté a snadno se rozkutálejí. Na druhou stranu, dobrý pocit, přátele a zkušenosti nám už nikdo nevezme a obohatí nás na celý život. A proč tedy nevyužít moderních technologií, nesednout si k internetu a nekouknout se, kde by právě ta naše energie našla toho nejlepšího uplatnění a nám přinesla kýžený dobrý pocit z osobní prospěšnosti společnosti? Proč se nezamyslet se nad otázkou: „Kdo jsem?“ Stačí jen chtít…

Použité zdroje:

dobrovolnik.cz(2011) Evropský rok dobrovolnictví 2011.  Dostupné na: http://www.dobrovolnik.cz/evropsky-rok-dobrovolnictvi-2011/.

FRIČ, P., POSPÍŠILOVÁ, T. a kol. (2010). Vzorce a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21. století. Praha , Agnes, Hestia.

IAVE(2001). Všeobecná deklarace o dobrovolnictví. Dostupné na: http://www.dobrovolnik.cz/oblasti-dobrovolnictvi/vseobecna-deklarace-o-dobrovolnictvi/.

SOZANSKÁ,O., TOŠNER, J.(2002). Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha , Portál.