Aplikace participativních metod v oblasti globálních problémů životního prostředí

Obsah hlavního článku

David Vačkář
http://orcid.org/0000-0002-6185-200X
Eliška Krkoška Lorencová

Abstrakt

Participativní metody získávají stále větší popularitu v oblasti udržitelného rozvoje a životního prostředí. Důvodem je nejenom získání informací od expertů či klíčových aktérů v dané oblasti, ale rovněž aspekt participace a vzdělávání. V tomto článku se zaměřujeme na analýzu zkušeností s aplikací participativní deliberativní metody World Café v různých kulturních prostředích a oblastech globálních problémů životního prostředí. Komplexní problémy v oblasti globální environmentální změny, zde reprezentované problematikou adaptací na změnu klimatu, hodnocením ekosystémových služeb a klimaticky inteligentním zemědělstvím, vyžadují zapojení různorodých aktérů do rozhodovacího procesu. Výsledné znalosti, získané aplikací vědeckých vstupů a jejich konfrontací se zkušenostmi a hodnotami jednotlivých aktérů, poskytují podklad pro adaptivní rozhodování a směřují k řešení jednotlivých problémů. Participativní metody rovněž umožňují skrze sdílení a výměny zkušeností sociální učení dotčených aktérů a sdílení lokálních znalostí, což v konečném důsledku podporuje efektivnější implementaci vědeckých výstupů do praxe. Na příkladech z České republiky, Kyrgyzstánu a Ghany ilustrujeme možnosti participativních metod podporovat politické rozhodování v oblasti globální environmentální změny.

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Metriky

Metriky se nahrávají ...

Podrobnosti článku

Jak citovat
Vačkář, D., & Krkoška Lorencová, E. (2017). Aplikace participativních metod v oblasti globálních problémů životního prostředí. Envigogika, 12(2). https://doi.org/10.14712/18023061.547
Sekce
Recenzované články
Biografie autora

David Vačkář, Ústav výzkumu globální změny AV ČR

Ústav výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., Bělidla 986/4a, 603 00 Brno

Eliška Krkoška Lorencová, Ústav výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i

Ústav výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., Bělidla 986/4a, 603 00 Brno

Reference

Agora CE (2015). Standardy úspěšné občanské participace. Agora Central Europe, Praha, 6 pp. http://www.paktparticipace.cz/dokumenty/standardy-participace

Bergold, J., & Thomas, S. (2012). Participatory Research Methods: A Methodological Approach in Motion. Forum Qualitative Sozialforschung / Forum: Qualitative Social Research, 13 (1). Art. 30, http://nbn-resolving.de/urn:nbn:de:0114-fqs1201302.

Boyd, R., Richerson, P.J., & Henrich, J. (2011). The cultural niche: Why social learning is essential for human adaptation. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 108, 10918-10925. www.pnas.org/cgi/doi/10.1073/pnas.1100290108

Brooks T. M., Lamoreux, J.F., & Soberón, J. (2014). IPBES ≠ IPCC. Trends in Ecology & Evolution, 29, 543-545. DOI: https://doi.org/10.1016/j.tree.2014.08.004

Brown, J., & Isaacs, D. (2005). The World Café: shaping our futures through conversations that matter. San Francisco: Berrett-Koehler. ISBN: 978-1576752586.

Bulkeley, H., & Mol, A.P.J. (2003). Participation and Environmental Governance: Consensus, Ambivalence and Debate. Environmental Values, 12,143-154. DOI: https://doi.org/10.3197/096327103129341261

DeCaro, D.A., Arnold. C.A., Boamah, E.F., & Garmestani, A.S. (2017). Understanding and applying principles of social cognition and decision making in adaptive environmental governance. Ecology and Society, 22(1), 33. https://doi.org/10.5751/ES-09154-220133

Dlouhá, J., Barton, A., Janoušková, S., & Dlouhý, J. (2013). Social learning indica-tors in sustainability-oriented regional learning networks. Journal of Cleaner Produ-ction, 49, 64-73. Retrieved from http://linkinghub.elsevier.com/re-trieve/pii/S0959652612003617 http://dx.doi.org/10.1016/j.jclepro.2012.07.023

Dlouhá, J., & Zahradník, M. (2015). Potential for social learning in sustainable regi-onal development: analysis of stakeholder interaction with a focus on the role of scientists. Envigogika, 10(1), Retrieved from https://www.envigogika.cuni.cz/in-dex.php/Envigogika/article/view/476 http://dx.doi.org/10.14712/18023061.476

Dlouhá, J., & Pospíšilová, M. (2017). Education for Sustainable Development Goals in public debate: The importance of participatory research in reflecting and suppor-ting the consultation process in developing a vision for Czech education. Journal of Cleaner Production, in press. Retrieved from http://linkinghub.elsevier.com/re-trieve/pii/S0959652617313148 http://dx.doi.org/10.1016/j.jclepro.2017.06.145

Dlouhá, J. (2017) Sociální učení. Enviwiki, Retrieved from https://www.enviwiki.cz/w/in-dex.php?title=Soci%C3%A1ln%C3%AD_u%C4%8Den%C3%AD&oldid=16298

Ensor, J., & Harvey, B. (2015). Social learning and climate change adaptation: evidence for international development practice. WIREs Climate Change, 6, 509–522. DOI: 10.1002/wcc.348

Fish, R., Burgess, J., Chilvers, J. Footitt, A., Haines-Young, R. Russel, D., & Winter, D.M. (2011) Participatory and Deliberative Techniques to embed an Ecosystems Approach into Decision Making: an Introductory Guide. (Defra Project Code: NR0124).

Fisher, J.A., & Brown, K. (2014). Ecosystem services concepts and approaches in conservation: Just a rhetorical tool? Ecological Economics, 108, 257-265. https://doi.org/10.1016/j.ecolecon.2014.11.004

Hage, M, Leroy, P., & Petersen, A.C. (2010). Stakeholder participation in environmental knowledge production. Futures, 42, 254-264. DOI: https://doi.org/10.1016/j.futures.2009.11.011

IPR Praha (2016). Manuál participace. Jak zapojit veřejnost do plánování města. Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy, 130 pp.

Lipper, L., Thornton, P., Campbell, T.M., Baedeker, T., et al. (2014). Climate-smart agriculture and food security. Nature Climate Change, 4, 1068–1072. doi:10.1038/nclimate2437

Mička, P. (Editor) (2015). Analýza občanské participace v ČR. Agora CE, o.p.s., Praha, 64 pp. http://www.paktparticipace.cz/dokumenty/analyza

Mička, P., Nekola, M., Ochrana, F., Potůček, M., Přikryl, J., & Veselý, A. (2013). Metodika posílení analytických, koncepčních a implementačních kapacit strategického řízení v krajích. Univerzita Karlova, CESES, Fakulta sociálních věd, 47 pp. http://ceses.cuni.cz/CESES-355-version1-metodika_pro_kraje_final.pdf.

Millennium Assessment (2005). Ecosystems and human well-being: a synthesis. Washington: Island Press.

Ministerstvo financí (2012). Metodika přípravy veřejných strategií. Ministerstvo financí České republiky, 116 pp. http://www.mmr.cz/cs/Microsites/PORTAL-STRATEGICKE-PRACE-V-CESKE-REPUBLICE/Vystupy-projektu

Ministerstvo vnitra (2009). Metodika pro zapojování veřejnosti do přípravy vládních dokumentů. Ministerstvo vnitra České republiky, 24 pp. http://www.mvcr.cz/clanek/modernizace-verejne-spravy.aspx?q=Y2hudW09NA%3d%3d

Ministerstvo vnitra (2010). Manuál pro zapojování veřejnosti do přípravy vládních dokumentů. Ministerstvo vnitra České republiky, 24 pp. http://www.mvcr.cz/clanek/modernizace-verejne-spravy.aspx?q=Y2hudW09NA%3d%3d

Nel, J.L., Roux, D.J., Driver, A., et al. (2016). Knowledge co-production and boundary work to promote implementation of conservation plans. Conservation Biology, 50, 176–188. DOI: 10.1111/cobi.12560

O´Brien, L., Marzano, M., & White, R.M. (2013). ‘Participatory interdisciplinarity’: Towards the integration of disciplinary diversity with stakeholder engagement for new models of knowledge production. Science and Public Policy, 40, 51–61. DOI: https://doi.org/10.1093/scipol/scs120

Ostrom, E. (2009). A General Framework for Analyzing Sustainability of Social-Ecological Systems. Science, 325, 419-422. DOI: 10.1126/science.1172133

Palacios-Agundez, I., Casado-Arzuaga, I., Madariaga, I., & Onaindia, M. (2013). The relevance of local participatory scenario planning for ecosystem management policies in the Basque Country, northern Spain. Ecology and Society, 18, 7. http://dx.doi.org/10.5751/ES-05619-180307

Reed, M. S. (2008). Stakeholder participation for environmental management: A literature review. Biological Conservation, 141, 2417–2431. https://doi.org/10.1016/j.biocon.2008.07.014

Reed, M. S., A. C. Evely, G. Cundill, I. Fazey, J. Glass, A. Laing, J. Newig, B. Parrish, C. Prell, C. Raymond, & Stringer, L.C. (2010). What is social learning? Ecology and Society, 15(4): r1. [online] URL: http://www.ecologyandsociety.org/vol15/iss4/resp1/

Rockström, J., Steffen, W., Noone, K., Persson, Å., Chapin, F. S., Lambin, E. F., et al. (2009). A safe operating space for humanity. Nature, 461(7263), 472–475. doi:10.1038/461472a

Romina, R. (2014). Social Learning, Natural Resource Management, and Participatory Activities: A reflection on construct development and testing. NJAS - Wageningen Journal of Life Sciences, 69, 15–22. https://doi.org/10.1016/j.njas.2014.03.004

The World Café. (2012). About the World Café and The World Café Community Foundation. The World Café. [online] URL: http://www.theworldcafe.com/about.html

Tuháček, M., & Jelínková, J. (2015). Právo životního prostředí – praktický průvodce. Grada Publishing, Praha.

UNISDR (2017). Resilient cities. Retrieved from http://www.unisdr.org/campaign/resilientcities/

Úřad vlády ČR (2016). Česká republika 2030. Kulatý stůl k oblasti č. 5 - Udržitelné ekosystémy. Úřad vlády České republiky, 25 pp. https://www.vlada.cz/assets/ppov/udrzitelny-rozvoj/CR-2030/Zapis_world-cafe-k-oblasti-c--5_09-05-2016.pdf

Van der Wal, M., De Kraker, J., Offermans, A., Kroeze, C., Kirschner, P.A., & van Ittersum, M. (2013). Measuring Social Learning in Participatory Approaches to Natural Resource Management. Environmental Policy and Governance, 24, 1-15. DOI: 10.1002/eet.1627

Villamor, G.B., Palomo, I., López Santiago, C.A., Oteros-Rozas, E., & Hill, J. (2014). Assessing stakeholders' perceptions and values towards social-ecological systems using participatory methods. Ecological Processes, 3, 22.

Ward, K., Lauf, S., Kleinschmit, B., & Endlicher, W. (2016). Heat waves and urban heat islands in Europe: A review of relevant drivers. Science of the Total Environment, 569–570, 527–539. https://doi.org/10.1016/j.scitotenv.2016.06.119