Dostupná energie: neviditelný rámec našich osudů

Zdeňka Petáková

Teplo, světlo, voda, široce využívaná osobní i nákladní doprava, dostatek elektřiny pro naše domácí „žrouty“ – ledničky, pračky, počítače a televizory, je pro nás samozřejmostí, která však, podle dostupných údajů, nejspíš zas tak samozřejmá nebude už pro naše děti – anebo vnoučata.

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Metriky

Metriky se nahrávají ...

Dostupná energie: neviditelný rámec našich osudů

2013-03-19 12:34:14

Teplo, světlo, voda, široce využívaná osobní i nákladní doprava, dostatek elektřiny pro naše domácí „žrouty“ – ledničky, pračky, počítače a televizory, je pro nás samozřejmostí, která však, podle dostupných údajů, nejspíš zas tak samozřejmá nebude už pro naše děti – anebo vnoučata.

Globální propojení, založené na využívání paliv z ropy v letecké, námořní, nákladní i osobní dopravě, se radikálně změní již za několik desetiletí, neboť dnešní zásoby ropy budou spotřebovány zhruba za 50 let. Výše světových zásob ropy klesá poměrně rychlým tempem, proto, že na 4 až 5 spotřebovaných barelů je pouze 1 nově objeven.

Představme si tedy naši republiku bez ropy: Jsme zpět přibližně v roce 1920. Tehdy žilo na území dnešní ČR jen o něco méně lidí než dnes. Zastavěná plocha byla poloviční. V zemědělství pracovalo okolo poloviny populace a byli jsme potravinově soběstační. Města, zejména ta velká, byla nesrovnatelně menší než dnes. Žilo v nich o několik desítek procent méně lidí. Rozsah průmyslových závodů byl, ve srovnání s dneškem, maličký. Továrničky a továrny byly spíše rozptýlené a velké průmyslové komplexy se právě začínaly rozrůstat. Zasažení půdy a vod chemickými látkami z průmyslové výroby bylo nízké, zemědělství bylo ještě převážně organické.

Představme si… jak spravovat budoucí ČR v době, kdy benzín a nafta budou čím dál tím větším luxusem. Jak zajistit správu elektrických sítí? Zásobování měst vodou, potravinami, teplem – a odpadové hospodářství? Jak zajistit provoz velkých těžebních zařízení a dopravu uhlí do elektráren, tepláren, průmyslových závodů? Úpravu uranu a jadernou bezpečnost obecně?

Dále, svět bez ropy bude, jak naznačuje současný vývoj, také světem s mnohem nižším množstvím odborníků s technickým vzděláním, těch, kteří budou společnosti k dispozici pro provoz a správu všech technologických provozů.

Tohle jsou problémy a otázky, se kterými by si měli lámat hlavu nejen mocní tohoto světa, ale i my všichni ostatní.

Můj děda uměl porazit strom pilou a sekerou, posíct louku kosou, chovat i porazit každé malé hospodářské zvíře. Babička vařila na kamnech na dříví, prala v ruce a máchala prádlo v potoce, byla porodní bába a tak byla užitečná i širokému okolí. Když šlo do tuhého (třeba za války), dovednosti se daly vyměňovat za jídlo. Myli se žínkou v umyvadle ve vodě, ohřáté na kamnech. Topilo se jen v jedné místnosti. Bylo to skromné živobytí – a oni s ním byli vyrovnaní. Nebyli a vůbec se necítili společensky vyloučeni – v jejich generaci podobně žila většina.

Problém není v tom, že by se nedalo v budoucnu žít skromně. Problém bude v tom, jak tuhle energeticky rozcapenou společnost přetransformovat zpět – třeba na způsob žití okolo roku 1850, kdy zhruba začal život naší civilizace být energeticky sycen uhlím.

Domnívám se, že k této transformaci by už měla začít směřovat naše společenská i osobní rozhodování.

Širší odbornější text, nastiňující současnou situaci a budoucnost v oblasti hospodaření s nerostnými zdroji je dostupný  jednom z minulých čísel Envigogiky: Hospodaření s nerostnými zdroji – současná globální situace a výhled (viz Envigogika 2012/VII/2).