Editorial 2024/XIX/1

Abstract

Na konci školní i akademického roku si (spolu s autory Envigogiky) klademe otázku: Kudy se ubírá vzdělávání k udržitelnosti?

A (spolu s nimi) vidíme, že dnes už funguje na různých typech škol, kde plní různé role. Na vysokých školách příslušného technického zaměření může připravovat budoucí dopravní manažery k využití konceptu udržitelné mobility. Aby jej taky dokázali prosadit do praxe, musí ale studenti zvládat taky určité sociální dovednosti, například hledat konsensus či komunikovat s dotčenými aktéry. Ovšem vzdělávací programy tyto vhodné dovednosti a techniky se studenty často nenacvičují, mají v tomto směru obecně určitý deficit, což dokládá studie Hany Brůhové a jejích spoluautorů z Německa a Polska provedená na třech evropských univerzitách.

Studenti učitelství přírodopisu jsou nepochybně jiná kategorie; těm je zase třeba zprostředkovat interdisciplinární témata, jako je pedologie, což je důležité pro pochopení souvislostí mezi živou a neživou přírodou. Právě tyto vztahy mezi různými přírodními „světy“ působí díky své složitosti, komplexitě studentům potíže vedoucí k chybám nebo tzv. miskonceptům. Ty svědčí o vážném nepochopení přírodních procesů, což může být podle výzkumu Štěpánky Chmelové překonáno pomocí moderních výukových strategií.

Alternativní, například na zážitky zaměřené přístupy mají své místo i v sektoru víceméně neformálním. Právě zážitky totiž mohou být motivací k poznávání, a tak v případě, že jste studenty tělesné výchovy nebo se i jen zájmově zabýváte některým outdoorovým sportem, se můžete pokoušet o pochopení jeho environmentálních souvislostí. K tomuto účelu Dan Heuer vyvinul a vyzkoušel (spolu se Svatavou Janouškovou) online nástroj pro osvětu a vzdělávání o udržitelnosti, v tomto případě pro zprostředkování nových poznatků souvisejících s kiteboardingem.

Aby vysokoškolské vzdělávání mělo žádoucí dopady do praxe, například ovlivnilo environmentální chování podniků, měla by se posilovat společenská odpovědnost univerzit, a to jak v samotném vzdělávání, v akademickém výzkumu, ale i co se týče jejich strategických akcí. V tomto (vícerozměrném) úsilí o udržitelnost klade Saurav Bhattacharya důraz na interdisciplinárně pojaté, technologicky podložené inovace ve vzdělávání směřující k naplňování podnikových environmentálních cílů. Z analýzy případových studií vyplývá, že takto pojaté (vysokoškolské) environmentální vzdělávání má přímý dopad na sociální odpovědnost podniků.

Ovšem připravovat na ideální svět budoucnosti, kde každý člověk a instituce dle svých možností omezuje negativní dopady své činnosti, je možné i na nižších stupních vzdělávacího systému. Jak pracovat s myšlením orientovaným k budoucnosti ve školním prostředí – tak, aby se žáci a studenti naučili zkoumat podmínky, plánovat a realizovat své představy, a to udržitelně – ukazují Metodické listy k ekodesignu. Zde jsou stručně uvedeny hlavní principy důležité pro uplatnění tohoto přístupu, spolu s odkazy na workshop, kde byly představeny příklady z (dobré) praxe.

To vše byly ukázky tradičního vzdělávání obohaceného o rozměr udržitelnosti. Co když ale chceme porozumět přírodnímu světu do hloubky, získat zkušenosti nepřenositelné do našeho lidského myšlení, avšak přesto nezbytné k pohledu na skutečnost prizmatem přírodních bytostí a jevů? Aleš Čermák v autentickém obrazovém záznamu a textu nabízí metodu rozšířeného mezidruhového naslouchání, jež by mohla vést ke vzájemnému vylaďování smyslových vjemů i času, ve kterém se odehrávají tyto procesy mezi zdánlivě nesouměřitelnými subjekty – člověkem a přírodními entitami.

A nakonec tam, kde žádné naslouchání neexistuje ani o ně nikdo neusiluje – v obecně lidské rovině, natož v dialogu s bezmocnou přírodou – si můžeme spolu s Tetianou Gardashuk barvitě představovat fatální hrozby pro naši civilizaci i život jako takový. Ve svém textu Jaderné výzvy a opomíjené lekce z Černobylu autorka rekapituluje kroky Ruska vůči občanským jaderným zařízením na Ukrajině, naplňující již kritéria jaderného terorismu. Stručně, ale zato česky, shrnuje obsah tohoto textu Pavel Šremer ve své recenzi.

A tak i když bychom během nadcházejících prázdnin mysleli raději na velryby, mějme na paměti i lidi, kteří se strašlivým ale dnes již „běžným“ rizikům statečně postavili a prosí nás o podporu.

Za redakci Envigogiky

Jana + Jirka Dlouzí