TY - JOUR AU - Dlouhá, Jana PY - 2018/08/20 Y2 - 2024/03/29 TI - Úvodník 2018/XIII/1 JF - Envigogika JA - Envigogika VL - 13 IS - 1 SE - Úvodník DO - 10.14712/18023061.576 UR - https://envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/576 SP - AB - <p>Vážení čtenáři</p><p>Vítáme nové číslo Envigogiky, a začínáme pohledem na to, co se zrovna děje.</p><p>Příroda si hraje na přírodu; přirozené děje se už skoro nedějí. Chtěla by být sama sebou – ale jak, a především kde? Ráda by svůj part odehrála v&nbsp;přírodě, kterou ovšem pro tento účel marně hledá. Zbyla jí energie, chybí však výrazové prostředky. A tak působí – ne už skrze svá jemná stvoření, ale prostřednictvím hrubé síly. Tisíce jemných působků se slily do temné masy; namísto přediva jejich vzájemné řeči, zušlechťující všechny, kdo jí hovořili, slyšíme jen dunění moci. Touhy (znovu) vládnout; řev poraženého tvora, který kdysi nade vším panoval (pak se ale zkultivoval). Působí teď výhní, jasem, vichrem, hromem, deštěm, žízní, zalykavou plností či usychavým nedostatkem; hraje hru smrti rozprostírající se nad životem jako tma nad propastí. Duch, který by rozlišoval, členil, zjemňoval významy a formoval jejich viditelné projevy/manifestace, se pomalu vytratil. Zůstalo dusno, které se stále víc zhmotňuje.</p><p>Příroda přišla o svou přirozenost; nahradila ji spontaneita. Co se rodilo ze vzpomínek, okamžiku a předzvěsti budoucnosti, stalo se vyjádřením momentální nevole. Zmizel čas, který spojuje minulé s&nbsp;budoucím, a takto tvoří nové. Zůstal čas nevyhnutelnosti a zákonitého propadu do nicoty. Vše, co přichází, se teď rodí z&nbsp;účelově nastavených okolností. Tvorba, která se klenula nad generacemi, zkolabovala do přítomného okamžiku – ten je jejím cílem i bodem zániku. Budoucnost už v&nbsp;přítomné chvíli neklíčí. Přišli jsme o ni.</p><p>A tak je třeba znovu hledat. Činí tak sama příroda (jak se snažíme rozmyslet <a href="https://www.envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/572">v&nbsp;článku rekapitulujícím letošní Ekologické dny Olomouc</a>), a pokoušíme se o to spolu s&nbsp;našimi autory. Až ke kořenům vztahu člověka k&nbsp;ostatnímu Božímu stvoření sestupuje <a href="https://www.envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/567">Jiří Nečas</a>; provádí nás biblickými texty i veškerými problémy životního prostředí, a díky tomuto nadhledu či <em>vhledu</em> můžeme vidět svět vcelku. Trápí nás otázky, které bychom si jinak nepoložili: Je nepochopení všeobecné výzvy ke zdrženlivosti, úctě a vděčnosti za vše, co nám příroda (zdarma) poskytuje, pouze výsledkem naší lenosti, nebo je snad toto základní poselství křesťanského učení dokonce nějak účelové zatemňováno (protože naše chtivost je přece jedním z&nbsp;motorů dnešní ekonomiky.) V&nbsp;pokusu <a href="https://www.envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/566">Viery Novanské a Alexandry Platkové</a> naopak vidíme, že pohled vědy přináší dílčí, zato ověřenou a na vědeckých principech postavenou informaci. Autorky takto analyzují vztah člověka k&nbsp;jiným (nelidským) bytostem; věnují přitom pozornost širším souvislostem poznávacího procesu, v&nbsp;němž snad přetrvávají jisté atavismy. Jaké jsou současné možnosti pro pochopení a studium přírody a jejích problémů, se nám ukazuje i v&nbsp;dalších textech: jejich autoři uvažují nad novými způsoby interpretace přírodního dědictví (<a href="https://www.envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/560">Jan Činčera, Michal Medek a Miroslav Lupač</a>), či dnes vyhledávanými žánry odborných textů a učebnic (<a href="https://www.envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/548">Eduard Petiška</a>), s&nbsp;jejichž pomocí se naše vjemy a myšlenky stále více přesouvají do virtuálního prostředí. Zdá se, že bytí online je již druhou naší přirozeností, a svět se bude muset hodně snažit, aby byl (takto) nám všem přístupný.</p><p>A pak je tu několik časových i nečasných úvah a inspirací. <a href="https://www.envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/564">Salim Lardjane a Françoise Laveuve</a> zkoumají vzájemné vztahy mezi Cíli udržitelného rozvoje OSN (využívají přitom též exaktních metod síťové analýzy), a jejich potřebnost dokládají četnými příklady z&nbsp;celého světa. Z&nbsp;hlediska této potřebnosti doplňují <em>Cíl č. 18: Péče o uprchlíky</em>, k&nbsp;níž vyzývají vysocí představitelé OSN, a její Mezinárodní organizace pro migraci nabízí pomoc při tvorbě migračních politik a strategií. Jak se k&nbsp;těmto otázkám postavíme my sami, je součást každodenního rozhodování, a to často nejde bez zásadního (znovu)rozmyšlení svého stanoviska. Jak říká <a href="https://www.envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/570">Jiří Olšovský</a>: „V určité chvíli je třeba jednat, proměnit i svůj postoj – skočit do proudu dění a snažit se ho ovlivnit.“ Tuto proměnu, jež se nejdříve musí odehrát v&nbsp;osobní rovině, poodhaluje <a href="https://www.envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/575">Jade Starr</a>, která na vlastní zkušenosti, či spíše ve své osobní zpovědi, popisuje závazek k&nbsp;udržitelné spotřebě (SDG 12). a nakonec inspirace, jak všechny tyto nové poznatky a podněty vtělit do programu celoživotního učení: <a href="https://www.envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/573">Kateřina Jančaříková</a> a její příklad dobré praxe ve vzdělávání učitelů. Nezbývá, než doufat, že tento a podobné programy jsou <em>opravdové</em>, což obecně pro vysokoškolské vzdělání u nás rozhodně neplatí (takže někteří z&nbsp;nás trpí <a href="https://www.envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/574">Zoufalstvím z&nbsp;vejšky</a>).</p><p>A to je pro tentokrát vše. Když toto píšu, všude kolem je nemocná země. V&nbsp;horečkách. Není naděje, že se vypotí, není čím. Vláha odešla – ale kam? Můžeme hádat, co se stalo. Snad jsou příčiny hlubší. Ztratil se bytostný vztah k&nbsp;tomu, co <em>je</em>. Nikde nevzniká nic nového, není z&nbsp;čeho. Nikdo nemůže nic ovlivnit. Všechno je jenom <em>jako</em>. Dokonce ani kapky, které teď právě přicházejí, klepou, a vlastně buší na moje okna, z&nbsp;přirozenosti nepramení. Jsou projevem zoufalství, nebo hněvu – mají původ v&nbsp;tom, co přírodou není, a ztělesňují naše viny. Jsme tu bezradní – řetězec příčin je příliš složitý. Cesta osobní proměny tudy nevede. Snad, když budeme pěstovat vhled (dávno zapomenutý, protože nepotřebný vztah ke skutečnosti), se nám podaří (sami sobě) porozumět – a pak (si) též pomoci…</p><p>Prozatím si pomáhejme navzájem</p><p>O což se snaží</p><p>Jana Dlouhá a redakce Envigogiky</p><p>&nbsp;</p> ER -