Zde najdete plný text práce

Cílem absolventské práce studenta doplňujícího pedagogického kursu ing. Tomáše Hakra bylo analyzovat v té době v České republice téměř neznámý směr environmentální výchovy. Výchova o Zemi byla do té doby u nás známá pouze ve velice deformované interpretaci z publikace Cesty ekologické výchovy, podle které mělo jít o jakýsi kult Steva van Matreho, který přispěl environmentální výchově několika nápaditými aktivitami na smyslové vnímání přírody. Je tristní, že tato představa se u nás na dlouhá léta udržovala a že dlouhá léta nebyl tento kontroverzní, ale originální přístup v environmentální výchově analyzován přímo ze zdrojů.

Předností práce je bezesporu znalost většiny monografií, vydaných Institutem pro výchovu o Zemi. To umožňuje autorovi nezkreslený pohled na východiska a metodiku, kterou v práci dále prezentuje. Autor sice neměl příležitost nahlédnout do separátů vydaných v rámci „Talking Leaves“, jež by mu umožnily hlouběji porozumět např. kritice a polemice, která kolem výchovy o Zemi existuje, ani s metodickými materiály vydanými k toulkám po Zemi a pojmovým cestám (specifické typy aktivit, které jsou ve výchově o Zemi používány). Vycházel ale ze všech čtyř hlavních monografií, souvisejícího článku z Green Teacher a kritické evaluace publikované v The Journal of Environmental Education. Díky jeho pečlivému zpracování zdrojů vznikla publikace, jejíž hlavní význam je zejména ve zpřístupnění tohoto přístupu širší odborné veřejnosti v České republice.

Mám-li práci posoudit na základě náročnějších kritérií, než jsou kladeny na absolventské práce, je možné upozornit na několik slabých míst.

Většina textu vychází z jediného zdroje, totiž z Earth Education … A New Beginning, klíčové teoretické publikace celého směru. Přestože důvod je poměrně pochopitelný, bylo by vhodné tento text konfrontovat ještě z jiných úhlů pohledu – např. srovnáním s dílčími výzkumy či jinými pracemi zabývajícími se stejnými otázkami.

Průzkum provedený mezi středisky ekologické výchovy se zakládá pouze na analýze nabídky programů publikovaných na jejich www stránkách. Přestože pro základní orientaci je taková metodika dostačující, pro serióznější výsledky by bylo třeba použít ještě jiné metody, např. rozhovory či dotazníkový průzkum.

Autorovi dále chybí vlastní zkušenost s popisovanou metodikou. To není nutnou podmínkou odborné analýzy, práci by nicméně prospělo, pokud by jí mohl opřít o více konkrétních příkladů, než je popisovaný Bestiář (aktivita, která navíc není v rámci programů výchovy o Zemi používána).

Poslední připomínka není výhrada, ale konstatování. Práce byla dokončena na konci roku 2004 a od té došlo u nás k drobnějším posunům směrem k většímu povědomí o výchově o Zemi. Bylo realizováno několik projektů silně ovlivněných tímto přístupem. Do povědomí se začaly dostávat pojmové cesty, do té doby u nás neznámé. Některé zásady a přístupy metodiky (model IAA, zásada nepojmenovat jednotlivosti) začaly být diskutovány v rámci odborných seminářů i v prostředí středisek ekologické výchovy.

Přes uvedené výhrady považuji práci za cennou a užitečnou a doporučuji její publikování.