Vztah k místu: nonkognitivní učení žáků 1. stupně
DOI:
https://doi.org/10.14712/18023061.683Klíčová slova:
vztah k místu, environmentální výchova, místně zakotvené učeníAbstrakt
Místo jako geografický fenomén se do výuky propisuje mnohem dříve, než se žák ve školním prostředí setká se zeměpisem jako samostatným předmětem. Od narození vnímaný a rozvíjený vztah k místu se ukazuje jako důležitá součást přírodovědné gramotnosti a vykazuje v rámci i tak malého geografického prostoru, jakým se může zdát Česko, signifikantní rozdíly. Předkládaný text řeší teoretické ukotvení pojmu vztah k místu do českého kurikula a zachycuje vazby mezi výstupy kurikula s důrazem na environmentální výchovu a obecné zásady místně zakotveného učení a mezi žákovským pojetím místa, jeho hodnocením a nástrojem, prostřednictvím něhož tento fenomén můžeme zkoumat.
Metriky
Stahování
Publikováno
Jak citovat
Číslo
Sekce
Licence
Copyright (c) 2025 Jan Musil
Tato práce je licencována pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution 4.0 .
Vydávání časopisu probíhá v souladu s českým právem, zvláště Tiskovým zákonem 46/2000 Sb. a
Autorským zákonem 121/2000 Sb. a také zákony Evropské Unie. V souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, v platném znění, je držitelem práv k publikovaným textům vždy jejich autor/ka. Časopis má pouze právo užít text ve smyslu jeho rozšíření prostřednictvím své tištěné i elektronické formy s ohledem na ustanovení § 12 odst. 4 písm. b) autorského zákona.
