Vztah k místu: nonkognitivní učení žáků 1. stupně

Autoři

DOI:

https://doi.org/10.14712/18023061.683

Klíčová slova:

vztah k místu, environmentální výchova, místně zakotvené učení

Abstrakt

Místo jako geografický fenomén se do výuky propisuje mnohem dříve, než se žák ve školním prostředí setká se zeměpisem jako samostatným předmětem. Od narození vnímaný a rozvíjený vztah k místu se ukazuje jako důležitá součást přírodovědné gramotnosti a vykazuje v rámci i tak malého geografického prostoru, jakým se může zdát Česko, signifikantní rozdíly. Předkládaný text řeší teoretické ukotvení pojmu vztah k místu do českého kurikula a zachycuje vazby mezi výstupy kurikula s důrazem na environmentální výchovu a obecné zásady místně zakotveného učení a mezi žákovským pojetím místa, jeho hodnocením a nástrojem, prostřednictvím něhož tento fenomén můžeme zkoumat.

Metriky

Metriky se nahrávají ...

Stahování

Publikováno

20. 01. 2025

Jak citovat

Musil, J. (2025). Vztah k místu: nonkognitivní učení žáků 1. stupně. Envigogika, 20(1). https://doi.org/10.14712/18023061.683

Číslo

Sekce

Inspirace