Pedagogika pro rozšířené-mezidruhové naslouchání

Abstrakt

Na příkladu vlastní umělecko-výzkumné praxe se zaměřuji na venkovní pedagogiku a ekologickou gramotnost dětí předškolního věku nejen jako výuku „environmentálního“ obsahu, ale především formu naslouchání, která se snaží vytvářet hlubší pochopení sítě lidských a více-než-lidských vazeb. V rámci umělecko-výzkumné činnosti poukazuji na vývoj metody performativního mapování, jež umožňuje novým způsobem nahlédnout subtilnější otázky, na které v mainstreamovém vzdělávacím procesu nezbývá čas. V textu se také snažím poukázat na to, proč mainstreamové vzdělávání podporuje jen úzké pojetí naslouchání, zaměřené na přijímání a chápání lidských významů. Z toho plyne, že mainstreamové vzdělávání je nedostatečně vybaveno k tomu, aby bylo schopno naslouchat afektivní a environmentální dimenzi jako určitému druhu vibrace, která je schopna hýbat všemi druhy těl. Proto je potřeba rozšířit a kultivovat mezidruhové naslouchání ve vzdělávací praxi (nejen dětí předškolního věku), a za tímto účelem navrhuji několik způsobů, které tento způsob naslouchání rozvíjejí. Text zahrnuje více perspektiv, umožňujících každému z nás nahlédnout za hranice svých dosavadních zkušeností a učit se synchronizovat sám sebe napříč mnoha rozmanitými časovými horizonty.