Nebezpečí disponování jsoucnem

Jiří Olšovský

Recenze publikace: Aleš Novák - Moc, technika a věda. Martin Heidegger a Ernst Jünger, ISBN 978-80-87258-01-9. Praha, Togga 2008, 201 str.

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Metriky

Metriky se nahrávají ...

Nebezpečí disponování jsoucnem

2009-12-22 14:29:39

Jiří Olšovský

Recenze publikace: Aleš Novák - Moc, technika a věda. Martin Heidegger a Ernst Jünger, ISBN 978-80-87258-01-9. Praha, Togga 2008, 201 str.

Český filosof Aleš Novák (nar. 1975) ve své nové knize pohlíží zejména na mocenský a manipulativní rys vědy a techniky, v nichž se projevuje princip disponující machinace, která epochálně určuje náš současný život. Autor ukazuje ve svém podnětném rozboru, že to byli zejména němečtí filosofové - Martin Heidegger a Ernst Jünger, kteří rozkryli epochální působení techniky a vědy, jejich vliv na naše životy. V knize je ukázáno, jak je metafyzika a její vyvrcholení v technice součástí dějin bytí. Pravda tohoto bytí se dnes podle Heideggera odepírá: žijeme v zapomenutí na bytí, jež jakoby nás samo opustilo.

Důsledkem toho je libovolná disponovatelnost všeho jsoucna a jeho pojímání z čistě mocenského hlediska, kdy se tato moc dále stupňuje v nezadržitelné nietzscheovské vůli k moci. Ke jsoucnu a přírodě, ale i k sobě samým se nechováme dostatečně citlivě, šetrně, důsledkem čehož je devastace přírody a její bezmezné vytěžování. Takto se nám dává pravda bytí jen odpírajícím způsobem v podobě pouze kalkulující (vypočítavé) racionality. Na skutečný dotek pravdy se neodpovídá, zůstáváme vězet ve všedisponující machinaci (německy Machenschaft) a v pouhém sebepožívajícím prožívání, kdy si chceme jen užívat a tak spotřebovávat svůj čas (což vede až k prázdnotě a nudě), aniž bychom dospěli k hlubšímu zamyšlení nad sebou i dobou, v níž žijeme.

Náš autor v našich podmínkách načrtává významnou souvislost mezi Heideggerem a Jüngerem. Ukazuje přesvědčivě, že se Heidegger v lecčems u Jüngera inspiroval, byl to však schopen originálně dál rozvinout. Heidegger se zkrátka dokáže s Jüngerem plodně vyrovnávat a překračovat ho. Jüngerovy analýzy techniky, masovosti, strojovitosti, nudy a prázdnoty jsou pro Heideggera jistě závažné. Jüngerovou dobou vládne figura dělníka, který zpracovává jsoucno pomocí techniky, a zjednává si tak pomocí svých mocenských struktur planetární hegemonii. V takové situaci je lidství redukováno na práci figury dělníka. Veškeré jsoucí je přitom zbavováno smyslu, je destruováno v soubojích o planetární hegemonii, v bitkách mezi jednotlivým kvanty zápasících světových sil. Novák si při popisu Jüngerova pojetí techniky, práce, nudy pomáhá výstižnými Heideggerovými obrazy a plasticky dokresluje, jak technicko-racionalistická hegemonie nedokáže odpovídat skutečnému nároku pravdy. Jsoucno, příroda se stávají pouhým zdrojem, který má být vytěžen, přeměněn v energii, jež tu má být k dispozici požívajícímu a upadajícímu lidství. Hlavně aby si člověk ve své stupňující se bezradnosti zajistil svou chvilkovou blaženost na základě rozběsněné poživačnosti.

Dokonce i umění a věda jsou viděny pod zorným úhlem „práce". Žádný skutečný dotek pravdy a krásy se tu nekoná. A tak v Jüngerově pojetí upadlé umění pouze předvádí figuru dělníka, oslavuje ho při stupňované práci. Takové umění je projevem vůle k moci, jež přizpůsobuje figuru dělníka epoše totální mobilizace. Umění je zde dobově zkarikováno do podoby heroického realismu. Takové umění již nemá snad takřka nic společného ani s nietzscheovskými úvahami o umění jako velkém umožňovateli života (stimulans žití). Umění je zapřaženo i do plánovaného přetváření krajiny, která úpí pod pevnými rámci disponující bezbřehé vůle k moci.

Zde i aleje stromů padají pod tlakem zjednávající nihilistické mocenské vůle, která nechápe skutečné souručenství člověka a krajiny. Vše se rýsuje od šedivého stolu nepodmíněné dělnicko-úřednické moci, a pak i pravá a tvůrčí věda zaniká v reduktivním falešném byrokratismu bezpodmínečné machinace a manipulace.

Ukazuje se, že i přísná metodičnost a domnělá matematická vědeckost mohou být výrazem všedisponující metafyzické machinace. Jsoucnu je umožněno vystupovat jen jako podléhajícímu danému stupňovanému metodickému rozvrhu, narýsovanému z pozic nemyslivého voluntarismu. Takto se má zjednávat pravdivost věcí i pravda bytí vůbec. Vše má podléhat domnělé správnosti metody. Není respektován svět a věci v něm, nebere se ohled na člověka a jeho skutečné potřeby, pramenící z autenticky fungující vědy a filosofie. Dnes může pomoci vskutku pouze opravdové zamyšlení, které se oprostí od všech metafyzických manipulací a spekulací. Pouze pravdivé rozjímání se může zbavit tíže manipulativního zjednávání. Jde o to, vystát opravdovost odevzdanosti pravdě bytí. Jen tak lze překonávat hegemonii aktuální všedisponující machinace.