Po četbě knihy The Psychology of Environmental Problems jsem sáhla především kvůli zájmu o environmentální problematiku a také proto, že mezi zahraniční psychologickou literaturou pojednávající o životním prostředí, dostupnou v pražských univerzitních knihovnách, významně vyniká. Stručná prohlídka dalších publikací z oboru (např. Nickerson, 2003. Schmuck, 2002) nasvědčuje tomu, že téma životního prostředí je psychologií uchopováno zatím spíše opatrně. Pro většinu dalších publikačních počinů je charakteristické, že autor, psycholog, se rozhodl kolegům, rovněž psychologům přiblížit environmentální problematiku jako téma hodné pozornosti a zajímavý zdroj výzkumné inspirace. Tyto snahy často začínají líčením povahy problémů životního prostředí, které jsou ale tak komplexní, že autorovi většinou na dvousté stránce dojde dech a knihu ukončí. Výsledkem je environmentalistický výklad z pera environmentalisty – laika, odborníky na životní prostředí málo vyhledávaný, byť možná stravitelný pro psychology.

Výjimečnost The Psychology of Environmental Problems tkví v koncepci, která psychologii považuje za nauku, jenž se environmentálním otázkám dosud věnovala málo systematicky. Tuto mezeru se autorky snaží zaplnit důkladným zmapováním výzkumných prací, které byly dosud provedeny, jejich přiřazením k příslušným psychologickým školám a proudům a vytipováním zatím odborně nezpracovaných mezer, ve kterých psychologie jeví potenciál k obohacení náhledu na naše zápolení s kvalitou životního prostředí. Autorky se v první kapitole také věnují úvodu do problémů životního prostředí, ale šest z osmi kapitol knihy je věnováno významným psychologickým směrům. Každá z těchto kapitol popisuje způsob, jakým ta která psychologická škola vysvětluje zatímní selhávání lidstva v jeho snaze o nalezení optimální cesty pro soužití s přírodou tak, aby obojí prosperovalo. Kapitola Freudian Psychology se zabývá především konfliktem mezi objektivním poznáním, že se něco děje, a nečinností. Autorky líčí sérii obran, jimiž překonáváme vnitřní konflikt mezi úzkostí a vědomím negativních dopadů. Zajímavé je uvedení object relation theory, kdy narušený vztah s matkou vede k poškození naší důvěry ve vnější svět a následně k rozvoji neuróz jako narcismus, paranoia, nebo nutkavé jednání. Environmentálními důsledky takových neuróz může být upřednostňování vlastních potřeb před potřebami ostatních (např. příštích generací), nutkavé nakupování nebo nazírání světa jako ohrožujícího místa, proti kterému je eventuálně nutno bojovat. Kapitola Social Psychology se zabývá způsobem, jakým naše názory a jednání ovlivňují náš vztah k ostatním, jak interagují se společenskými normami, jaké jsou vlivy pohlaví, vzdělání, věku, politického názoru na utváření postojů k životnímu prostředí, jaký je vztah postojů a jednání, jak si vysvětlujeme své jednání a jednání ostatních, a také jak na naše jednání působí společenské normy. Podle nich např. reklama využívá zejména pochybnosti o sobě a osobní nejistou, které jsou spolu s hmotným blahobytem (zaujímajícím vysokou pozici na žebříčku hodnot) hnací silou nadspotřeby. Podle behavioristické perspektivy uvedené ve 4. kapitole pramení dnešní environmentální hrozby z podmínek a souvislostí daných prostředím – to, ve kterém dnes žijeme, je nastaveno tak, že spíše podporuje environmentálně nepříznivé jednání. Autorky citují Skinnera, podle kterého je naše jednání funkcí signálů, výzev, eventuálně prezentací modelů „(ne)žádoucího“ jednání, které je následně penalizováno nebo posilováno. Velká část kapitoly se věnuje rozboru různých typů stimulů. Autorky dále tvrdí, že aktivita doprovázená relativní výhodou byla v minulosti vždy podporována, a v současnosti tak při našich snahách chovat se zodpovědně bojujeme s evolučně založenými vzory jednání, přičemž rozebírají možnosti kultury tyto vzory změnit. Kapitola Cognitive Psychology se zabývá tím, proč je pro nás obtížné reagovat na současné environmentální výzvy. Diskuse je založena na modelu zpracování informací, který předpokládá, že jednání je podmíněno kvalitou dostupných informací a toho, jakým způsobem je zpracováváme. Kapitola pokračuje rozkladem, jaké typy chyb mohou při práci s informacemi nastat. Jako malou případovou studii uvádí analýzu rizika jakožto příklad hodnocení velmi komplexní problematiky. Vnímání rizika ovlivňují experti, kteří se při jeho hodnocení ale dopouštějí stejných chyb jako laici. Sedmá kapitola Holistic Approaches vychází jmenovitě z Gestalt a ekopsychologie. Celostní pohledy navrhují, že částí našeho problému je naše chybná zkušenost, ve které jsme odděleni od přírody a od sebe navzájem, a zdůrazňují nutnost obnovení a navázání vztahu s celkem, nás obklopujícím universem, a identifikaci sebe sama jako součást onoho všeobsahujícího systému.

Kniha je velmi cenná tím, že jde vlastně o obsáhlou rešerši. Autorky se důsledně snaží svá tvrzení o fungování psychologických mechanismů dokládat provedenými výzkumy. Celá kniha je tak vlastně obrovským rozcestníkem toho, co bylo v tématu již vědecky zpracováno a kam sáhnout pro referenční literaturu. Autorky se nevyhýbají ani kladení otázek a poukazují na bílá místa, která by mohla sloužit jako inspirace pro další výzkumnou práci. Pravda je, že citované výzkumy jsou většinou americké produkce, což často nevadí, místy však jsou jejich závěry obtížně převoditelné do evropského kulturního okruhu. V textu není tematizována relevance závěrů ani pro ostatní částí světa mimo euroamerickou oblast. Působí to jako mírný paradox vzhledem k tomu, že environmentální problémy mají často globální charakter, ale je jasné, že autorky byly závislé na založení výzkumů, jež citují.

Zajímavé na knize je, že autorky se neomezují na souhrn vědního poznání, ale hledají cestu k nápravě věcí lidských. Nemohu se rozhodnout, jestli je chybou nebo naopak odvahou vyžadující uznání, že na konci každé kapitoly navrhují, jakým způsobem můžeme změnit sebe, případně společnost okolo sebe tak, aby se naše činnost stala přátelštější k přírodě. Možná se jedná o terapeutický doplněk, když nám autorky doporučují, abychom vyšli vstříc bolestné úzkosti, naučili se ji prožít, zbavit se tak potřeby používat obranné mechanismy a uvolnit svou duševní energii pro tvořivý přístup k environmentálním problémům, nebo když plánují ideální projekt na systematickou změnu vlastního jednání. Angažovanost ve věci se plně projevuje v poslední kapitole, která je svým souhrnem doporučení, co dělat, podobná nejspíše aktivistické rétorice.

Kniha, ač psychologická, zabíhá místy i do jiných disciplín, zejména do sociologie v kapitole Social Psychology (části o New Environmental Paradigm a vůbec o vztahu faktografických proměnných a postojů k ŽP). Je to škoda, připadá mi to jako zbytečné plýtvání prostorem, který mohl být věnován psychologii.

Kniha se dobře čte, autorky ji zřejmě adresovaly člověku psychologií i environmentalistikou jen lehce zasaženému. Angličtina je většinou dobře srozumitelná. Zajímavostí je někdy nedokončená argumentace. Zřejmě se jedná o jev jdoucí na vrub odlišné struktuře češtiny a angličtiny, kdy angličtina bez uzardění umožňuje napsat sdělení, u kterých o něco analytičtější čeština postrádá nějaké zdůvodnění, vysvětlení, argument. Autorky nicméně dbají na didaktickou stránku věci. Uvádějí mnoho příkladů z environmentální praxe, většinou několik ke každému popisovanému jevu, což umožňuje lepší porozumění látce a vhled do souvislostí s životním prostředím. Je to asi dobrý příklad mezioborové publikace, kdy je téma třeba uchopit tak, aby bylo srozumitelné zástupcům obou disciplín.

Pro svou čtivou povahu je knížka vhodná pro zástupce všech „pomáhajících“ profesí orientovaných na životní prostředí a je přístupná také široké veřejnosti se zájmem o životní prostředí. Studenty psychologie neurazí – považovala bych ji za ideální literaturu pro kurs typu úvod do psychologie životního prostředí.

Recenze byla vytvořena jako seminární práce v rámci studia autorky na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Literatura

• NICKERSON, R. S. Psychology of Environmental Change. New Jersey, London : Lawrence Erlbaum Associates, Publishers, 2003. 318 s. ISBN 0-8058-4097-4.
• SCHMUCK, P. – Schultz, W.P. (eds.) Psychology of Sustainable Development. Norwell, MA : Kluwer Academic, 2002. 327 s. ISBN 1-4020-7012-8.

Ukázky z knihy dostupné na http://books.google.com/