Psáno 26. 1. 2013

Národ si zvolil Miloše Zemana poměrem cca 55 : 45 % hlasů při cca 60 % volební účasti. Závěr, který si lze z tohoto výsledku učinit, je následující: 40 % lidí nepřišlo ve 2. kole vůbec k volbě. To je ignorantství. Miloš Zeman byl tedy zvolen ve skutečnosti cca 33 % všech oprávněných voličů, Karlu Schwarzenbergovi dalo svůj hlas ve 2. kole cca 27 % oprávněných voličů. Zeman se tedy nemůže chlubit přesvědčivým rozdílem 10 % hlasů, ale pouze 6 %. Karel Schwarzenberg a jeho volební tým za celou volební kampaň nepoužili proti Zemanovi žádnou nepravdu, žádnou „podpásovku“, což neplatí o Miloši Zemanovi a jeho volebním týmu. Ti nejen lhali, ale cílevědomě hráli na nízké pudy primitivnější a manipulovatelnější části voličstva apelováním na Schwarzenbergův nečeský původ, špatnou výslovnost, špatnou znalost češtiny a cizí původ jeho manželky, vytahováním nepravd o jeho i její rodině, zneužitím pojmové nepřesnosti při vyjádření jeho postoje k Benešovým dekretům, údajné ochoty revidovat důsledky odsunu Němců co do majetkových požadavků, vyčítáním bohatství a šlechtického původu, spojením s TOP 09, asociálními opatřeními této vlády a Miroslavem Kalouskem. Jen za část pomluv a lží se Zeman omluvil a některé podle svého dobrého zvyku („já nic, já muzikant“) svedl na pochybení svého volebního týmu nebo na horlivost přívrženců, se kterou ovšem on nemá nic společného. Lidé si tak vědomě většinově zvolili po Václavu Klausovi za prezidenta dalšího „morálně nepevného pragmatika“, abych se vyjádřil slušně. Asi je to důstojný reprezentant většinové české povahy, ale žádný vzor ctností, jaký bychom si v čele a reprezentaci našeho státu navenek představovali. Příznivci K. S., mezi které se počítám, budou proto nejméně dalších 5 let patrně frustrováni skutečností, že na Hradě ani ve vládě a v Parlamentu nelze očekávat nějaký nový vítr a vše půjde dál jako dosud, pokud nebude ještě hůř jako za opoziční smlouvy. Hned první slova Miloše Zemana po vítězství ve 2. kole voleb prokázala, že se nehodlá snažit být prezidentem všech občanů ČR, i když to deklaruje (to ostatně sliboval i Václav Klaus a nedodržel), alespoň tedy pokud se oni nepodvolí jeho názorům. Dál kydal hnůj na novináře, dál neodpovídal na to, co se ho ptali, ale využíval otázky jako odrazový můstek pro svou vlastní exhibici a ješitnost, což má společné s V. Klausem. Přemýšlím marně, proč jsme jako politický národ takhle pitomí, že si vždy bezpečně vybereme to horší. Obávám se, že se ještě budeme divit. Ty optimistické předpovědi, že teď bude třeba zasypat příkopy mezi oběma tábory, vytvořené ve volební kampani, které deklarovali někteří účastníci volebního klání, se v blízké budoucnosti ukážou jako nereálné science – fiction. Tenhle chlap se totiž nezmění a není toho ani schopen, tím méně obrazně „sjednotit Sparťany a Slávisty ve prospěch jednoho národního týmu ČR“, jak to slíbil. Také se obávám, že po tomto výsledku se probuzená občanská společnost, projevující se po létech skepse a blbé nálady při přímé volbě prezidenta opět aktivně, alespoň zčásti zase propadne do skepse a rezignace. Jak rád bych se mýlil.

Ing. arch. Martin Říha, v Hradci Králové 26. ledna 2013