Životní prostředí pro Evropu

Jana Dlouhá
Stručné uvedení do kontextu a odkaz na plné znění sborníku příspěvků z konference ministrů životního prostředí v Dobříši v roce 1991. Jsou to možná zapomenuté eseje o environmetální etice z pera Erazima Koháka, Dietera Birnbachera, Barryho Commonera, Rudolfa Kolářského a Igora Míchala, Teodora Münze, ale také nestora environmentální filozofie Arne Načase.

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Metriky

Metriky se nahrávají ...

Životní prostředí pro Evropu

2007-04-16 21:43:28

Stručné uvedení do kontextu a odkaz na plné znění sborníku příspěvků z konference ministrů životního prostředí v Dobříši v roce 1991. Jsou to možná zapomenuté eseje o environmetální etice z pera Erazima Koháka, Dietera Birnbachera, Barryho Commonera, Rudolfa Kolářského a Igora Míchala, Teodora Münze, ale také nestora environmentální filozofie Arne Načase.

Josef Vavroušek – federální ministr životního prostředí a vizionář – zorganizoval v červnu 1991 na zámku nedaleko Dobříše první celoevropskou konferenci ministrů životního prostředí evropských zemí Životní prostředí pro Evropu, na kterou pozval hosty z celého světa – byli přizváni například zástupci světových bank, ale také delegace nevládních organizací. Zahájil tak významný evropský politicko-environmentální proces, trvale zvaný „dobříšský“.

Konference vedle věcných jednání o politice životního prostředí věnovala plný půlden etické a axiologické diskuzi, debatě o hodnotách nezbytných pro dosažení trvale udržitelného života člověka v harmonii s ostatními formami života. Sborník příspěvků tohoto diskuzního bloku – Environmental Ethics (1991) – obsahuje příspěvky Erazima Koháka, Dietera Birnbachera, Barryho Commonera, Rudolfa Kolářského a Igora Míchala, Teodora Münze, ale také nestora environmentální filozofie Arne Naesse.

Nejvýznamnějším přínosem konference „Životní prostředí pro Evropu“ je z dlouhodobého hlediska stopa, již konference v evropském vědomí zanechala. Velmi brzy se na evropské diplomatické i odborné úrovni začalo spontánně hovořit o „postdobříšském procesu“. Jeho výsledkem je Celoevropský systém ochrany a obnovy životního prostředí a Environmentální program pro Evropu, otevřený dokument a dynamický program, jenž se stále interaktivně rozvíjí a uskutečňuje v rámci evropského integračního procesu. Dobříš tak založila i tradici setkání evropských ministrů životního prostředí, ve zpravidla dvouleté, tedy poměrně krátké periodě. Schůzka v roce 1993 se konala v Luzernu, ročník 1995 na podzim v Sofii. Čtvrtá konference konaná v dánském Århusu v červnu 1998 již přivedla k jednacím stolům i zástupce Severní Ameriky a střední Asie a projednala jako základní dokument tzv. Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí. Konference ministrů životního prostředí EHK OSN vKyjevě vr. 2003 pak vypracovala mj. návrh Strategie UNECE pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj, který byl pak dopracován a předložen na Zasedání na vysoké úrovni ministerstev školství a životního prostředí ve Vilniusu, v březnu 2005.

Literatura