Souznění v pospolném společenství

Abstrakt

Žijeme v bytostném sepětí s kosmem. Mentální profil vrůstá do tváře krajiny. Idea součinnosti v přirozeném prostoru je idea symbiogeneze. Idea organické jednoty, sounáležitosti. Člověk a příroda mají společnou fysis. Lpění na kontinuitě trvání (jako na záruce ontologického statusu identity) míjí svou pozorností přirozený svět. Pojetí světa jako dobrého či zlého tvaruje okolní svět. Tvářnost vyvstává v interakcích. Tvář se rodí ze střetu. Střet je těhotenstvím světa. Alegorie tvorby: květ. V umělém světě tržního prostředí velkoměsta došlo k totální devastaci přirozeného vztahu symbiotické spjatosti subkultur biotopu. Smrt smyslu a vyvlastnění bytí. Otroci marnosti podřizují vše své spokojenosti. Nómos vychází z arché. Možnost znovunalezení lidské identity v hloubce přináležitosti k Zemi, v pocitu kosmu jako domova a oddanosti ke zření skutečnosti, jak se nám otevírá sama ze sebe.