Vzájemně udržitelné chování

Roel Stemmer

První z článků, jenž byl publikován v loňském čísle Envigogiky, a jehož zkrácený český překlad tímto přinášíme, zkoumá osobní a vzájemné chování s ohledem na udržitelnost a budoucnost života, a reflektuje nezbytné dopady na vzdělávání. Je úvodem série, kde se autor zabývá osobním rozvojem, jednotou a dualismem, hlubokým lidstvím, nepřetržitým osobním vzděláváním, individuálními procesy učení, a význam všech těchto témat z hlediska výchovného. Jde v podstatě o to, jak zacházet s tzv. třemi P: populací, planetou a profitem, ve smyslu vyvážené prosperity. Závěrem je určitá integrální vize, jež bude shrnuta v posledním příspěvku.

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Vzájemně udržitelné chování

2011-05-30 15:12:06

Roel Stemmer

První z článků, jenž byl publikován v loňském čísle Envigogiky, a jehož zkrácený český překlad tímto přinášíme, zkoumá osobní a vzájemné chování s ohledem na udržitelnost a budoucnost života, a reflektuje nezbytné dopady na vzdělávání. Je úvodem série, kde se autor zabývá osobním rozvojem, jednotou a dualismem, hlubokým lidstvím, nepřetržitým osobním vzděláváním, individuálními procesy učení, a význam všech těchto témat z hlediska výchovného. Jde v podstatě o to, jak zacházet s tzv. třemi P: populací, planetou a profitem, ve smyslu vyvážené prosperity. Závěrem je určitá integrální vize, jež bude shrnuta v posledním příspěvku.

Vaše reakce samozřejmě srdečně vítám.

Roel Stemmer, předseda sdružení Enviro-Net

rstemmer@planet.nl

Plný text článku je dostupný v angličtině: Mutual Sustainable Behaviour

Prvotní analýza

Naše chování určují dvě zásadní věci:

1.      Vnitřní struktura, tedy naše osobnostní struktura.

2.      Vnější struktura, tedy systémy, v nichž žijeme.

Navíc bychom ovšem měli vzít do úvahy, že vnější struktury sami vytváříme. Obojí souvisí s pocitem jistoty, respektive existenční a sociální jistoty; jistoty, na niž má vliv bohatství a postavení ve společnosti (moc). Při výchově k udržitelnému jednání a systémovému přizpůsobení má vzdělávání obrovskou zodpovědnost. Zajímavé v této souvislosti je, že emoční a sociální učení usnadňují kognitivní proces učení. Autor se nebojí tvrdit, že je zapotřebí nejen sociálního a emočního rozvoje, ale též rozvoje duchovního. Pokud zanedbáváme celou osobnost člověka, snadno dochází k negativním výchovným důsledkům, například záškoláctví, vyčerpání důvěry atd., jež zpětně nepříznivě ovlivňují vzdělávací proces.

Přirozeně jsme spřízněnými osobami. A osoby spřízněné cítí jedna za druhou a za každý život odpovědnost. Spřízněné osoby se chtějí starat. Nejsme samostatní ve smyslu oddělenosti. Volný trh je založen na právu silnějšího, ale my jsme lidé a city nám velí udělat vše pro ty slabší, pro ty, které není slyšet: pro chudé, utlačované lidi a pro zemi. V tom je ten rozdíl. Dokud existují takovéto systémy, jež odhazují zvyk pečovat o ostatní, ztrácíme přirozené naplnění svého života. Péče a soutěživost by měly být vyváženy, v lidech i v systémech.

V brzké budoucnosti by měly být integrovány všechny součástí lidské osobnosti, jež ve svém celku nerozlučně přispívají ke třem P – populaci, planetě a profitu ve smyslu vyvážené prosperity – abychom mohli skutečně hovořit o udržitelnosti.

 

Překlad Jana Dlouhá