Vaše reakce samozřejmě srdečně vítám.

Roel Stemmer, předseda sdružení Enviro-Net

rstemmer@planet.nl

Naše chápání života

Hodnoty tvoří základ naší osobnosti. Prof. Dr. H.J.M. Hermans, profesor teorie osobnosti na Katolické univerzitě v nizozemském Nijmegenu, píše o našem chápání života následující (1986):

Naše jednání úzce souvisí s hlubšími základy naší osobnosti. Můžeme přitom rozlišit tyto základní motivy našeho chápání života:

• S-motiv: lidská snaha o sebeprosazení a seberozpínání.
• O-motiv: snaha o vazbu k něčemu (například přírodě, umění) nebo někomu (například ve vztazích nebo s přáteli).

K těmto základním motivům se úzce váže šest jasných základních forem života. Pro náš rozvoj a osobnostní růst je důležité naučit se těchto šest typů rozeznávat, protože je prokázáno, že každý člověk se potýká s jistou nevyvážeností.

Zde uvádím jen dvě nejzásadnější:

Život jako v žaláři. Oblasti blokování.

Jde o nejvíce negativní oblasti našeho hodnotového systému. Vyznačují se absencí S-citů i O-citů. Klíčová slova zde jsou: neblahé tušení, přepracovanost, oběť, odloučení a prázdnota. Archetypem tohoto blokujícího prožitku je vězeň, který nejenže je nesmírně omezován v činnosti, ale též zatlačován do sociální izolace.

Život ve své plnosti. SO-oblasti.

Jedná se o situaci, ve které se život projevuje ve své plnosti a pestrosti. Zde převládají SO-oblasti, přičemž S-motiv i O-motiv jsou vyjádřeny v celistvém prožitku. Účastní-li se více než dvě osoby, čímž vzniká skupina, SO-prožitek umožňuje ponechat prostor jejich odlišnosti v jejich jednotě. Tento prožitek popisují pojmy: plnost, celistvost, vzájemné potvrzování a živá síla. Charakteristickým archetypem je postava světce (původní řecký výraz pro světce byl „holos“, tedy „celý“). Souvisí to s propojením S-stránky a O-stránky naší osobnosti, jež coby mocenská figura sama sobě dovoluje být vzorem díky většímu zahrnutí a hlubšímu smyslu. Celistvý jedinec je pak jedincem s touto nejvyšší osobností.

Celistvost

Růst směrem k celistvé osobnosti ve skutečnosti vyžaduje zájem o duchovno. Musíme totiž brát v úvahu to, co bylo před naším životem a co bude po něm. To znamená být hluboce přesvědčen o vlastní existenci na ose od minulosti do budoucnosti, ve smyslu vnitřního potvrzení.

Jde o osobní prožitek soudržnosti s absolutním životem tak, že se dokážeme umístit mezi minulost a budoucnost, mezi výroky „Je mi dovoleno zde být“ a „pouze tam je naděje“. K duchovnímu životu patří povědomí o době před početím a vize naděje na konci života. Na jednu stranu se jedná o pocit vzájemnosti s jediným, absolutním životem a na druhou stranu o soucit se vším, co je živé. Toto vyvstává v blízkosti díky odstupu. To je těžké. Znamená to dát druhému prostor, v němž lze řešit věci prostřednictvím překonání vlastního dualismu. Sami sobě dáváme záruku před utápěním se v citech, abychom v klíčových okamžicích dokázali být velmi blízko tomu druhému.

Vzdělávání

Ve vztahu učitel–žák je základním zájem o zde výše zmíněný „duchovní“ rozvoj. Tato duchovnost tvoří základ sociálního a emočního rozvoje jedince a usnadňuje kognitivní proces učení. Nejde jen o udržitelné chování jako takové, ale také je nezbytná pro řešení výchovných problémů. Jedná se o to, naučit se znát a používat přirozenou starostlivou stránku své osobnosti.

Literatura

• HERMANS, Hubert J. M., HERMANS-JANSEN, Els. Het verdeelde gemoed : over de grondmotieven in ons dagelijks leven. Baarn : H. Nelissen B.V., 1986. ISBN neuvedeno.