Futurologie globalismu: v čem je naše naděje?

Václav Mezřický se problematikou globalizace zabývá dlouhodobě, nad rámec svých povinností ředitele Ústavu práva životního prostředí na pražské Právnické fakultě Univerzity Karlovy – a je to vidět. Kniha Perspektivy globalizace je již třetí knihou v pořadí, jež se daným okruhem otázek systematicky a z různých úhlů pohledu zabývá [1], a z této série jde o Mezřického editorský i autorský počin nejzdařilejší. Za dobu úvah a dialogů o budoucnosti lidstva i planety Země (globální hledisko je zde podstatné) vedených s předními českými odborníky rozmanitých oborů (český kontext je důležitým východiskem) se rozvinulo skutečně vzájemné srozumění mezi těmi, kdo nakonec do knihy přispěli – a tak jsou jejich texty nejen koherentní, čtivé, aktuální a plné informací, ale celek je vyvážený a poskytuje ucelený obraz o současném světě. Nahlížený zorným úhlem morálky (v rovině filosofické) a udržitelné budoucnosti (v rovině praktické) – pohledem pro Václava Mezřického specifickým, kterým přesně identifikuje četné zdroje ohrožení a otevírá možné cesty, kudy pokračovat. Tyto nové možnosti či cesty ale ukazuje jako strastiplné putování za dosažením nové rovnováhy v prostředí neurčitých východisek a nejistých principů fungování lidské společnosti a dokládá, že tato pouť může pouze kamsi směřovat, nikoli čehosi dosahovat – čímž se podstatně liší od obecného globalizačního diskurzu založeného na slastném využívání příležitostí tohoto celosvětově nového prostředí a šikovném obeplouvání jeho úskalí, jimiž jsou často ale lidská práva a jiná kulturně či národně specifická historická veteš.

Kniha je nejen souborem textů ke studiu – obsahuje znalosti, které jsou základem zmíněného kurzu, ale i součástí základů všeobecného vzdělání – naznačuje také otázky, které bychom si měli klást všichni. Co je příčinou toho, že četné sféry lidského působení spočívají na neudržitelných předpokladech, na devastaci svých zdrojů nebo podmínkách popírající lidskost pro některé z nás? Jaké jsou okolnosti těchto neomezených možností, meze pro využití „příležitostí“ vytvořených v meziprostorech, kde není, kdo by vytvářel pravidla? Lze něco proti globálním silám činit – nebo je člověk se svými potřebami opravdu základními, jimiž jsou domov, láska, svoboda od útlaku i nadbytku, v tomto světě zcela ztracen?

Je dobře, že je zde někdo stále provokující, kdosi stále vyzývající k odpovědnosti (která snad ještě není součástí onoho nepotřebného haraburdí morálního). A je fajn, že je to právě Václav Mezřický, který na sebe tuto roli novodobého „proroka“ vzal a nese ji, přes četné překážky, jež mu kladou vždy ti úspěšnější, protože šikovnější, pořád dál.