Co přinesla konference "Vzdělávání a udržitelný život"?

2010-10-01 13:45:21

Daniel D. Novotný, Rostislav Fellner, Barbora Machovcová, Robert Bargel

Přehled a stručná analýza příspěvků přednesených na konferenci„Vzdělávání a udržitelný život“ (Education and Sustainable Life) konané při příležitosti 15. výročí založení Svatojánské koleje.

Od konce osmdesátých let se do popředí zájmu veřejných činitelů dostala idea udržitelného rozvoje ve smyslu snahy uspokojit „potřeby přítomnosti, aniž by byly oslabeny možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.1 Tato idea vnáší do environmentálních, sociálně-kulturních a politicko-ekonomických kruhů pozitivní orientaci: svět není jen bojem přírody proti civilizaci či civilizace proti přírodě, ale je zde i naděje k nalezení takové vyváženosti mezi různými silami, že vše, co je v životě nás lidí potřebné a důležité bude dlouhodobě zachováno a rozvíjeno. Třebaže hlubší obecně-teoretické analýzy této ideje jsou doposud v odborné literatuře poměrně vzácné2, udržitelný rozvoj je natolik atraktivní ideou, že Valné shromáždění OSN v prosinci 2002 přijalo rezoluci, v níž jsou léta 2005–2014 vyhlášena jako Dekáda vzdělávání pro udržitelný rozvoj.
Konference při příležitosti 15. výročí založení Svatojánské koleje – vyšší odborné škole pedagogické (VOŠP) ve Svatém Janu pod Skalou byla věnována právě této v současnosti aktuální ideji. Jednalo se o mezinárodní konferenci s názvem „Vzdělávání a udržitelný život“ (Education and Sustainable Life). Konference se konala od středy 23. června do soboty 25. června 2010 ve Sv. Janu p. Skalou a v Praze. Šlo vlastně o tři na sebe navazující události: ve středu a ve čtvrtek probíhalo předkonferenční sinologické symposium na téma „Nové otázky nad Starým mistrem“ v Ekocentru Kavyl ve Sv. Janu p. Skalou, v pátek byla zahájena vlastní pedagogická konference v Pastoračním centru v Praze-Dejvicích a v sobotu se konal tamtéž speciální konferenční den OP VK („Operační program Vzdělání pro konkurenceschopnost“). Předkonferenční sinologické symposium se týkalo interpretace staročínského spisu Dao De Jing (道德經; „O Cestě a Ctnosti“) a třebaže i to mělo návaznost na téma udržitelného života, v následující zprávě se omezíme na páteční a sobotní příspěvky. V těchto dvou dnech vystoupilo 22 přednášejících z pěti zemí (Česko, Slovensko, Čína, Brazílie, Finsko). V posterové části byl představen výzkum japonského badatele Shinsuke Tanaky o zásadních sociálně-kognitivních vývojových rozdílech mezi lidmi a primáty v období od narození do 6 měsíců, dále výsledky výzkumu polské psycholožky Joanny Kossewské o „teorii mysli“ u hluchých dětí v kontextu VUR a nakonec závěry českého týmu Zorky Husové, Jany Motykové a Zuzany Dvořákové k tématu obnovitelných zdrojů energie ve středním odborném vzdělávání.
Konference byla zahájena příspěvkem Daniela D. Novotného (Sv. Jan p. Skalou) „Příroda jako kulturní problém: Poznámky k RVP G“. Novotný analyzoval pojmy vyjadřované pomocí termínů příroda a kultura a hájil tezi, že péče o přírodu je neoddělitelně spjatá s kulturou. Ve světle této teze apeloval na větší integraci environmentálního, multikulturního, osobnostního a sociálního průřezového tématu v plánovaných revizích Rámcových vzdělávacích programů (RVP).
Olga Mokrejšová (Sv. Jan p. Skalou) prezentovala metodiku výuky chemie v rámci školního projektu čištění vody. V současné době, kdy objem poznatků v každé jednotlivé disciplíně dosáhl gigantických rozměrů a každým dnem prudce roste, již není vhodné vyučovat na školách „čistě teoreticky“. Zásadně důležité je poskytnout dětem prostor k tomu, aby se samy naučily experimentálně-induktivními metodami získávat, zpracovávat a ukládat vědecké poznatky. Valny Giacomelli Sobrinho (Rio Grande do Sul, Brazílie), profesor ekonomie, pak předložil svou „třetí alternativu“ k současnému (zdánlivě) bezvýchodnému sporu mezi antropocentrickou a biocentrickou ekonomií. Její podstatou je multikriteriální a multidimenzionální počítání, výměna a kumulace hodnoty, tj. alternativa k dnešním penězům. Sobrinho je garantem akreditovaného oboru o ekonomice životního prostředí na Universidade Federal de Santa Maria, který získal celonárodní brazilské ocenění. Dva následující velmi zajímavé pedagogické příspěvky se přímo udržitelného života netýkaly: Hanne-Lore Bobáková (Ostrava) mluvila o komunikačních kompetencích (znalostech) cizích jazyků v terciálním vzdělávání (k výuce doporučovala mj. jazykový dril a důraz na reálná komunikační cvičení) a Dušan Fedič (Trnava) prezentoval výsledky sociologického výzkumu „atmosféry třídy“ (výsledky prokázaly špatnou či neexistující pedagogickou průpravu a metodiku na vysokých školách na Slovensku). Christina Ching Pui Sun (Hong Kong, Čína) se k tématu VUR vrátila z poměrně nečekaného úhlu pohledu. Ching ukázala, že filmy velmi populárního japonského animátora Hiyao Miyazaki mohou sloužit jako efektivní vzdělávací nástroje VUR. Je zajímavé, že i když Miyazakiho díla vychází z tradičních japonských náboženských hodnot, mají již po desetiletí velký ohlas u lidí různých kultur. Myiazakiho filmy podle Ching reflektují nejrůznější principy VUR formulované v dokumentech OSN. V následné diskusi byl zmíněn element osobní sebe-kultivace a transformace v Myiazakiho filmech (v němž tento autor překračuje principy VUR, které vyplývají z dokumentů OSN). Barbora Machovcová (Sv. Jan p. Skalou) navázala na Novotného podrobnější analýzou RVP, přičemž se zaměřila na možnosti a obtíže propojování environmentální výchovy (EV) s dalšími průřezovými tématy. Robert Bargel (Sv. Jan p. Skalou) hájil z pohledu kulturního antropologa důležitost vazby na místo/domov v environmentální výchově (shodou okolností téma, jež Jana Čermáková den na to uvedla jako fundamentální princip připravovaného Akčního plánu Strategie VUR ČR). Dominik Fellner (Sv. Jan p. Skalou) seznámil účastníky s bohatými možnostmi, které poskytuje metodický portál www.rvp.cz Výzkumného ústavu pedagogického v Praze (VÚP). Jedná se o součást fenoménu tzv. Web 2.0, kde obsah internetových stránek již není jen pasivně přijímán, ale aktivně dotvářen účastníky. Portál nabízí garantovaný obsah v Článcích, Digitálních učebních materiálech a Odkazech, a dále pak Blogy, Diskuse, Wiki, Digifolio a E-learning. O službu je obrovský zájem ze strany učitelů všech stupňů (od mateřských škol po vyšší odborné školy). Tereza Vošahlíková (Praha) mluvila o vzdělávání pro udržitelný rozvoj v MŠ. Vošahlíková kromě praktických ukázek práce s projektem „Jablko-svět“ v německé MŠ poukázala v analytické části své prezentace na absenci kompetencí „jednat spravedlivě“ a „myslet kriticky“ vyplývající z analýzy RVP PV provedené VÚP v Praze. Rostislav Fellner (Sv. Jan p. Skalou) nakonec zakončil páteční den přednáškou o prvních kapitolách výše zmíněného spisu staročínského mudrce Laoziho. Starý mistr v tomto spise užívá znaku 恆 héng, který je v pravé složce odvozený od stálého cyklu měsíce na obloze. V levé části znaku je zobrazeno srdce. Vzhledem k těmto složkám a v návaznosti na další kontext tohoto spisu je alternativní interpretací tohoto znaku pojem trvalé udržitelnosti, pramenící v lidském srdci.
Sobotní část konference pod hlavičkou OP VK byla zahájena Janou Čermákovou (MŠMT Praha). Čermáková podrobně popsala motivaci a genezi Akčního plánu Strategie VUR ČR. Jedná se o plán, jehož koordinací bylo pověřeno MŠMT – týká se nicméně práce všech čtrnácti ministerstev ČR. Příprava a implementace Akčního plánu je důležitá nejen z hlediska mezinárodních závazků, které ČR přijala, ale kvůli důležité roli, kterou může sehrát v efektivnějším vyvažování různých dílčích potřeb a zájmů. Jan Činčera (Liberec), přední český odborník na environmentální výchovu, podal v příspěvku „Výchova k udržitelnému rozvoji: Nová generace environmenální výchovy?“ přehled několika základních koncepcí VUR a jejich vztahů k EV. Jedná se o totéž či nikoli? Má jedno nahradit druhé či se doplňovat? Činčera hájil stanovisko pluralitní, tj. ponechat tyto otázky zatím otevřené a sledovat další vývoj diskuse. Další dva příspěvky se týkaly předškolní výchovy: Eva Šmelová (Olomouc) hovořila, především z teoretické perspektivy, o realizaci VUR v předškolním a raně školním věku a Jana Fellnerová, zakladatelka VOŠP ve Sv. Jan p. Skalou, popsala specificky předškolní elementy environmentálního vzdělávání. Fellnerová předložila hypotézu senzitivního období „pro přírodu“ a poskytla některé konkrétní příklady ve prospěch této hypotézy.
Kirsti Lindhová (Tampere, Finsko) otevřela téma hodnot a jejich významu pro VUR. Podle Lindhové tvarují hodnoty nejen osudy jednotlivců, ale i celých zemí a kultur, a to buď k větší svobodě a blahobytu či k direktivnosti a destrukci. V diskusi potom Lindhová na několika konkrétních příkladech ze své země poukázala na špatné společenské plody kulturního relativismu (často propagovaného pod hlavičkou multikulturalismu). Danuše Kvasničková (Praha), průkopnice EV v ČR, podala zasvěcený přehled o historii ekogramotnosti v našich zemích. Podle Kvasničkové je třeba, aby se EV stala nedílnou a přirozenou součástí celého procesu vzdělávání nastupujících generací. V diskusi byla znovu otevřena otázka poměru VUR a EV. Kvasničková poukázala na to, že zatímco ve starších vládních dokumentech VUR a EV splývají, v novějších jsou stavěny do kontrastu. Podle Kvasničkové je rozdělování VUR a EV zbytečné, ovšem na druhou stranu co s agendou VUR v situaci, kdy vládní dokumenty VUR a EV odlišují? Řada účastníků konference vyjádřila obavu, že by integrace ideálů VUR do správních a vzdělávacích složek byla ohrožena v případě, kdy by nebyla podpořena práce přímo pod hlavičkou VUR (tj. např. v podobě Akčního plánu Strategie VUR ČR).
Po tomto koncepčně-teoretickém příspěvku se pozornost účastníků konference obrátila opět ke konkrétním projektům: Jana Harmanová (Ostrava) popsala řadu zajímavých environmentálních činností podpořených Moravskoslezským krajem; Karel Tomek (Praha) poukázal ve svém příspěvku na to, že RVP jsou ve své podstatě VUR otevřeny a uvedl řadu příkladů jak VÚP podporuje VUR; Miroslav Novák (MŽP Praha) představil Pracovní skupinu pro kontakt dětí s přírodou, která pracuje jako poradní orgán MŽP; Milada Švecová (Praha) informovala o úloze koordinátorů a managementu EVVO na školách a o možnosti využití škol jakožto center VUR v rámci koncepce celoživotního vzdělávání; Alena Marková (MŽP Praha) představila výzkum růstu spotřeby českých domácností (shrnutý v zajímavé publikaci Češi ve spotřebitelském ráji ?!); a nakonec Daniel D. Novotný (Sv. Jan p. Skalou) představil nový vzdělávací projekt Příroda, krajina a lidé pospolu, který je vyvíjen v Ekocentru Kavyl s podporou z MŠMT v rámci OP VK.
Konference proběhla v uvolněné a přátelské atmosféře, čas byl rozumně rozvrhnut tak, aby kromě přednášek byla příležitost i k diskusím. Příspěvky byly, pokud to bylo možné, řazeny tak, aby na sebe vhodným způsobem navazovaly, což dávalo konferenci dobrou argumentační linii. Tematicky byla konference přínosná svým širokým záběrem: od teorie ke konkrétní implementaci environmentálních programů do vzdělávání až po obecně-koncepční hlasy volající po zasazení péče o přírodu do kulturního kontextu péče o člověka. Z živých diskusí nad některými příspěvky bylo zřejmé, že politické, úřední, pedagogické i vědecké kruhy cítí potřebu setkávat se a své perspektivy promýšlet v diskusi. Současná podoba RVP obsahuje většinu vzdělávacích cílů, které chápeme jako součást VUR, pro naplnění smyslu tohoto vzdělávání je však důležité pokračovat v intenzivní odborné diskusi o VUR a v metodické podpoře pedagogů od mateřských po vysoké školy.
V současné západní společnosti si lze povšimnout nejen pozitivních, ale i negativních trendů. Jedním z negativních trendů je ztráta smyslu pro harmonii celku neboli společné dobro. Lidé jsou fragmentováni do nesčetných labyrintů soupeřících skupin a náhledů na svět. Výslovným či bezděčným cílem mnohých skupin je často jen prokázání vlastní důležitosti a zbytečnosti všech ostatních. Jen málokterá zájmová skupina rozvíjí svou činnost se snahou o synergii s ostatními či se smyslem pro celistvý rozvoj všech základních dimenzí lidského života. Environmentální, ekonomicko-politické a sociálně-kulturní síly někdy vidí svět jen ze své perspektivy a jejich případná spolupráce není daná společným hledáním spravedlivého uspořádání, ale jen momentálním příměřím, které se v nové situaci rychle rozpadne. Třebaže idea udržitelného rozvoje je v politických a pedagogických dokumentech zatím chápána jen v užším smyslu slova jakožto hledání ekonomických řešení šetrných vůči lidem i přírodě, v hlubším smyslu slova jde vlastně o lék na právě popsaný negativní trend současné společnosti. Vždyť jádrem snahy o udržitelný rozvoj je synergizace a integrace různých aspektů života jednotlivců i společnosti. Ať už tedy přijímáme či odmítáme momentálně módní nálepku vzdělání pro udržitelný rozvoj, pojem, který je tímto slovním spojením vyjádřen, má kořeny v prastaré a tisíciletími osvědčené moudrosti různých tradičních kultur. Doufejme, že dialog k základním otázkám VUR a to nejen mezi jeho zastánci, ale i mezi jeho kritiky, bude na podobných konferencích či kolokviích pokračovat i v budoucnu.3 K trvale udržitelným vizím lze patrně dospět různými cestami, ovšem jedna z nejlepších vede skrze upřímné, otevřené a trpělivé diskuse.4

Poznámky pod čarou

1 Naše společná budoucnost (Praha: Academia, 1991), s. 47. Angl. Our Common Future, 1987, URL=<http://worldinbalance.net/intagrements/1987-brundtland.php>. Definice není nekontroverzní, Ivan Rynda formuluje následující definici (jakožto v českém prostředí „stále častěji citovanou“): „Trvale udržitelný rozvoj je komplexní soubor strategií, které umožňují pomocí ekonomických nástrojů a technologií uspokojovat sociální potřeby lidí, materiální i duchovní, při plném respektování environmentálních limitů“ (zkráceno), URL=<http://www.czp.cuni.cz/projekty/konf_hledani/Sbornik/RTF/rynda.rtf>.

2 Např. v monumentální Encyclopedia of Environmental Ethics and Philosophy, editované J. Baird Callicottem a Robertem Frodemanem (Macmillan Reference, 2009) lze sice heslo „sustainable development“ najít, ovšem autor tohoto hesla (Edward R. Carr) se spíše než analýze obsahu této ideje věnuje jejím osudům v současné veřejné sféře.

3 Další konference k tématu s názvem „Udržitelný rozvoj – stav a perspektivy v roce 2010“ je se uskutečnila 5.–8. září 2010 na PřF UP v Olomouci.

4 Práce na této zprávě byla podpořena grantem MŠMT (Project: CZ.1.07/1.1.00/08.0028 OP VK „Příroda, krajina a lidé v rámci vzdělávání pro udržitelný rozvoj“). Za připomínky k první verzi této zprávy děkujeme Janě Harmanové, Karlu Tomkovi, Miladě Švecové, Danuši Kvasničkové a Tereze Vošahlíkové.