Moudrost přírody

Kniha neobyčejně poutavým způsobem odhaluje kořeny šamanismu. Je ukázáno, že šamanismus je jádrem lidské kultury. Takřka ve všech kulturách proudí společná krev původního šamanismu, který byl původně především výrazem souznění člověka s přírodou. V sedmnácti rozhovorech se odhaluje hloubka a moudrost šamanské tradice, jež upadla v zapomnění. Dnes se opět snažíme dojít k počátkům, které by nám odhalily onu správnou cestu k nalezení harmonie s přírodou, což je vždy spjato se znovunalezením cesty k sobě navzájem. A šamanské vědění se vskutku dotýká jádra živé přírody a může nám dodat sílu při rození nové živoucí duchovnosti a bytostné integrity (nalezení středu, sebe sama), jež byla ztracena.

Šamanismus je druh mystiky, původní schopnosti vidět a slyšet hlouběji, pohybovat se mezi světy. Tehdy se ze zkušenosti smrti rodí nový život ve zmrtvýchvstání naší existence. V šamanismu neexistuje žádná hierarchická struktura moci, jež by diktátem rozhodovala, co má člověk dělat a co ne. V šamanské modrosti jde o skutečnou proměnu (transformaci) člověka, kdy se rodíme k nové živoucí existenci, přibližujeme se tajemství bytí. Proudění šamanismu připomene autentické neortodoxní směry uvnitř západní spirituality, především pravou mystiku Bruna, Eckharta, Goetha s jejich spěním k zážitku mystické jednoty. Výjimečně nadaní jedinci překračují hranice běžného rozumu, v extázi se dotýkají prabytí; odtud zjevují pravdu existence, otevírají naši mysl vyššímu celku a doslova nás nabíjejí novou silou žití.

Šamanství je dar, a tak je v knize kritizován módní přístup k tomuto fenoménu, kdy v nějakém kursu máme získat to, co se získává pozvolna a k čemu se zraje celá desetiletí. Připadlý úkol se pro vybraného jedince stává výzvou, jíž se nemůže vzepřít, kterou může jen přijmout a individuálně dotvářet, aby dospěl k vlastní písni v tanci života. Z mnoha náročných duchovních proměn se konečně rodí autentické „dítě“ ducha, paradoxně se získává vhled do vyšší skutečnosti, získává se tomu odpovídající vyšší moc a síla ducha, a to právě z dosaženého ontologického (pravého hlubšího a prozřelého) já. Jen poté, když dojde k seberealizaci, je možno blahodárně působit i na své okolí, pomáhat svým bližním, léčit svět.

Na této znovu odhalované spiritualitě fascinuje její nedogmatičnost a původní sepětí se silami přírody. Takto se lze opět ladit na pozapomenutou jednotu přírody a člověka. Šamani jako původní avatáři (poslové a služebníci pravdy) opět vyvolávají naše správné místo, z něhož dojde k nové alianci s přírodou. Znovuodhalovaná posvátná jednota života otevírá člověka k ekologicky celostnímu (holistickému) chápání života, kdy se překračují strnulé (metafyzické) formy života a člověk může dál kráčet po znovunalezené zelenající se zemi úžasné matky přírody, s níž náhle žije opět v souladu.

Naše životní pouť se může završit v mocnějším souručenství s přírodou. Poté ji necháváme volně dýchat, právě tak, jak volně chceme dýchat i my. Jde o to naučit se odpovídat vyšším silám bytí a chápat tajemnou hlubinu života svého i života vůbec. Naše cesta pak, jak vykládají všichni šamani zpovídaní v knize, může být cestou pravdy a začleněnosti do celku jsoucího kosmu. Šaman jak básník a pravý myslitel signalizuje nemoc současné civilizace, kdy se například vybíjejí poslední velryby, jen aby se gurmánsky naplnilo pár labužnických žaludků. Dopátrat se skutečných problémů dneška nám mohou pomoci právě jen opravdoví šamani, mohou naznačit i stezku k jejich řešení.