Psychologie environmentálních problémů

Kniha amerických autorek Deborah Du Nann Winterové a Susan Kogerové bývá již dnes řazena mezi klasická díla zahraniční ekopsychologické literatury. Současně je prvním českým překladem monografie, která čtenáři zprostředkovává pohled na rozvíjející se disciplínu tzv. conservation psychology (v našich podmínkách označovanou jako ekopsychologie). Překlad je doplněn lektorskými poznámkami českých ekopsychologů, které na některých místech doplňují americké reálie a text tak více zpřístupňují českému čtenáři.

Obsah knihy tvoří osm kapitol, které se z velké části věnují příspěvku jednotlivých psychologických směrů (od dynamických přes behaviorální až ke gestalt psychologii) k chápání environmentálních problémů a porozumění tomu, jak se lidé s jejich existencí vyrovnávají. Autorky nejdříve popisují svou vlastní zkušenost ze setkání s environmentálními problémy a celá první kapitola – sugestivně nazvaná „Co to k čertu s tou Zemí děláme“ – se věnuje těm nejzásadnějším. Nevšedním návrhem směrem ke čtenáři je apel na reflexi emocí, které čtení knihy vyvolává. Záměr autorek osvětluje hned druhá kapitola zabývající se psychoanalytickou teorií. Freudův přínos je spatřován zejména v popularizaci teorie nevědomí a obranných mechanismů ega. Právě kvůli nim mohou být některé nepříjemné informace vytěsněny, racionalizovány či projikovány.

Dalším přístupem, kterému se kniha věnuje, je sociální psychologie. Její východiska pomáhají vysvětlovat, jakým společenským normám a situačním zkreslením při svém rozhodování podléháme a jaké dopady tato rozhodnutí mají pro životní prostředí. Teorie kognitivní disonance aplikovaná na každodenní rozhodnutí ovlivňující životní prostředí ukazuje, jak si vytváříme přesvědčivá, ale ve skutečnosti nepravdivá vysvětlení svého chování. Autorky neopomněli zmínit ani výzkum environmentálních přesvědčení (postojů) pomocí škály NEP (New Ecological Paradigm), která může být českému čtenáři známa např. z prací Jana Činčery nebo Marka Fraňka.

Třetí kapitola, shrnující zásadní poznatky behaviorální psychologie, je přímo studnicí námětů pro experimentální výzkum nebo praktická opatření směřující ke změně chování lidí (např. šetření energiemi, recyklace). I když by se mohl zdát behaviorismus z historického hlediska překonaný, autorky ukazují, že řada myšlenek je platná i dnes a má co říci k utváření vztahu člověk-prostředí.

Další kapitola je naopak spíše popisná. Fyziologická psychologie a psychologie zdraví přinášejí varování týkající se působení environmentálních stresorů (fyzikálních a psychologických), které mají za důsledek emoční a fyzické strádání člověka. Autorky upozorňují také na psychohygienický rozměr řešení environmentálních problémů – buď před nimi zavíráme oči a zbavujeme se tak úzkosti, nebo úzkost naopak prožíváme, ale bez potřebné reflexe a plného přijetí našich emocí. Právě tato myšlenka by mohla být nosná pro supervizní setkávání českých pedagogů environmentální výchovy, podobně jako u jiných profesí pracujících s lidmi.

Šestá kapitola popisuje pohledem kognitivní psychologie informační bariéry, zkratky a zkreslení, které vytváříme při výběru a zpracovávání informací. I když by se mohlo zdát, že uvědomování si omezení, které limitují mezilidskou komunikaci, by mohlo přispět k objektivnějšímu náhledu na environmentální problémy, je problém složitější. Na příkladech autorky ukazují, že i když lidé disponují dostatečnými a pravdivými informacemi, i přes to existuje rozpor mezi jejich postoji či zastávanými hodnotami a pozorovaným chováním. Zde se opět ke slovu dostává zkoumání nevědomých preferencí jednotlivců a tlaků, které vytváří jejich sociální okolí.

Na závěr se autorky věnují ještě dvěma okrajovým přístupům – gestalt psychologii a tzv. roszakovské ekopsychologii. Jejich společným jmenovatelem je celostní přístup k problematice životního prostředí. Zástupci těchto směrů upozorňují na potřebu identifikace našeho já s tzv. ekologickým já, přesah existence jednotlivce a sounáležitost s globálním ekosystémem. I když jde o přístup nejméně empiricky ověřitelný, myšlenka „nadhledu“ může podle mého názoru být velmi přínosnou při řešení komplexních environmentálních problémů. Environmentalistika, stejně jako ostatní disciplíny, totiž trpí nedostatkem integrace specializovaných nik expertních znalostí o malém výseku reality.

V bezmála třísetstránkové publikaci, opatřené obsáhlým seznamem literatury, autorky přinášejí cenné psychologické reflexe problémů, kterými se běžně zabývá například environmentalistika, sociologie, pedagogika nebo ekonomie. Kniha může být užitečná pro čtenáře, který se s psychologií environmentálních problémů setkává poprvé. Jde mnohem dále než jiné texty zabývající se vztahem člověka a přírody a ukazuje všem, kdo se potýkají s environmentálními problémy, že psychologické mechanismy skryté za odbornou informační základnou mohou významně podpořit či znehodnotit naši snahu o řešení problémů. Domnívám se, že velký užitek z knihy mohou mít také psychologicky vzdělaní čtenáři, kterým ukáže známé principy v nezvyklých kontextech a z hlediska nových možností uplatnění. Je třeba více ekopsychologických výzkumů v českých podmínkách, kde má psychologie zatím velký dluh. Kladně lze hodnotit, že kniha je opatřena věcným rejstříkem a přehledem české ekopsychologické a environmentálně psychologické literatury, kde mohou zájemci najít některá témata již rozpracovaná. Pokud se čtenář přenese přes drobné odlišnosti v odborné terminologii a občasný pocit, že se za textem skrývá americkou angličtinou psaný originál, může český překlad pokládat za poměrně zdařilý. Vydání této publikace lze jistě označit za velmi záslužný počin a knihu považovat za základní text ekopsychologie dostupný v českém jazyce.