Připomínky skupiny akademických, odborných a pedagogických pracovníků v oblasti VUR k dokumentu “Hlavní směry Strategie vzdělávací politiky do roku 2020”

2013-05-30 13:55:26

Jakožto pracovníci zabývající se vzděláváním pro udržitelný rozvoj a souvisejícími oblastmi výchovy a vzdělávání (např. environmentální výchova, globální rozvojová výchova atd.) vítáme příležitost k zapojení se do diskuse o strategii vzdělávací politiky České republiky...

Jakožto pracovníci zabývající se vzděláváním pro udržitelný rozvoj a souvisejícími oblastmi výchovy a vzdělávání (např. environmentální výchova, globální rozvojová výchova atd.) vítáme příležitost k zapojení se do diskuse o strategii vzdělávací politiky České republiky. Oceňujeme snahu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o dialog a zapojení široké veřejnosti do přípravy tohoto závažného koncepčního dokumentu.

Základní pojetí dokumentu považujeme za dobrý start do diskuse. Akceptujeme snahu o sjednocení stávajících strategií do jediného, přehledného a srozumitelného dokumentu. Oceňujeme také úsilí o vytvoření moderní, nadčasové a vyvážené strategie.

Rádi bychom ale v této souvislosti upozornili na význam vzdělávání pro udržitelný rozvoj.

Diskutovaný dokument „Hlavní směry Strategie vzdělávací politiky do roku 2020“ není sice s konceptem vzdělávání pro udržitelný rozvoj v rozporu a jeho východiska jsou v něm implicitně skryta. Zároveň jej ovšem nijak nezmiňuje a nezdůrazňuje. Považujeme ale za důležité, aby se přijatý dokument explicitně přihlásil k hlavním zásadám, potvrzeným národními i mezinárodními dokumenty v oblasti vzdělávání.

Strategie by měla koncept vzdělávání pro udržitelný rozvoj, tedy výchovy a vzdělávání pro sociální, environmentální a ekonomickou udržitelnost, nejen podpořit, ale v některých bodech též explicitně rozpracovat – konkrétní návrhy zapracované přímo do Strategie přikládáme. Jsme totiž přesvědčeni, že vzdělávání musí rozvíjet odpovědnost k ostatním lidem, příštím generacím i k životnímu prostředí, stejně jako kompetence k jednání, které takovou odpovědností může být motivováno. Domníváme se, že tyto cíle úzce souvisí se všemi cílovými oblastmi vzdělávání, uvedenými ve východiscích dokumentu.

Vzdělávání pro udržitelný rozvoj v uplynulých více než 20 letech prodělalo v České republice poměrně dynamický rozvoj. To, co bylo nastartováno, je ovšem často teprve v začátcích: zakotvení vzdělávání pro udržitelný rozvoj do školních vzdělávacích programů je stále ještě nepevné, a samotný koncept takového vzdělávání není na běžných školách příliš znám. Oblasti, z nichž vzdělávání pro udržitelný rozvoj vychází, jako je například environmentální, globální rozvojová a multikulturní výchova mají své zastoupení v průřezových tématech. Jejich význam v běžné pedagogické praxi však není dostatečně reflektován a vymezení často neodpovídá současnému stavu poznání a odbornému dialogu v této oblasti. V poslední době se tyto oblasti, v dřívějších obdobích podporované, staly přehlíženými či zpochybňovanými. Ukázalo se, že podpora vzdělávání pro udržitelný rozvoj je na rozdíl od jiných vyspělých zemí závislá na preferencích stávající politické reprezentace, což komplikuje rozvoj oboru i jeho implementaci na školách.

Dokument správně zdůrazňuje význam mimoškolních aktérů vzdělávání.

Pro myšlenku vzdělávání pro udržitelný rozvoj je klíčový důraz na hledání demokratického konsensu mezi všemi zainteresovanými stranami. Považujeme proto za důležité, aby přijatá Strategie zakotvila větší otevřenost v projednávání krátkodobých i dlouhodobých koncepčních vzdělávacích dokumentů. Procesů strategického plánování by se měli vyváženě účastnit zástupci všech zainteresovaných stran existujících v rámci relevantních odborných a zájmových komunit. Účast těchto zástupců by se měla řídit principy demokratického rozhodování: především by měli svou komunitu transparentním způsobem reprezentovat a zprostředkovat tak její názor.

To odpovídá skutečnosti, že při rozvoji vzdělávání pro udržitelný rozvoj v České republice hrála zásadní roli spolupráce:

- veřejné správy (zejména koordinační úsilí MŽP, později ve spolupráci s MŠMT), které podporu této oblasti zakotvily v platných dokumentech),

- škol a školských zařízení,

- neziskových organizací, které jeho začlenění do formálního, neformálního i informálního vzdělávání v praktické i koncepční rovině iniciovaly a které díky své specializaci např. nabízejí školám výukové programy zaměřené na různé aspekty vzdělávání pro udržitelný rozvoj, pomáhají v přípravě a vedení dlouhodobých školních projektů a vzdělávají pedagogické pracovníky,

- akademické komunity, která se v této oblasti zformovala v minulých letech,

i dalších vzdělávacích institucí.

Přijatá strategie by proto měla tuto skutečnost reflektovat, zapojit všechny partnery, jejichž význam je ve vzdělávání pro udržitelný rozvoj nezastupitelný, tedy vedle veřejné správy a škol také akademickou komunitu a neziskové organizace a vyhnout se možným snahám o marginalizaci některých z nich – aktuálně např. neziskových organizací - či jejich „odsunutí“ pouze do oblasti neformální výchovy.

Děkujeme za příležitost k zapojení se diskuse a za zvážení našeho stanoviska.

8. 5. 2013

Podepsaní:

Mgr. Michal Bartoš, Ph.D., Centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s

Prof. PhDr. Martin Bílek, Ph.D., Univerzita Hradec Králové

RNDr. Jan Čeřovský, CSc., environmentální konzultant, čestný člen IUCN

Jan Činčera, Ph.D., Technická univerzita v Liberci

Mgr. Petr Daniš, Sdružení TEREZA

Jana Dlouhá, Ph.D., Centrum pro otázky životního prostředí UK

PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D., Pedagogická fakulta UK

Mgr. Hana Korvasová, Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, Brno

PhDr. Jan Krajhanzl, Ph.D., Masarykova univerzita

Mgr. Roman Kroufek, Pedagogická fakulta UJEP

RNDr. Jiří Kulich, Středisko ekologické výchovy SEVER

Mgr. Eva Malířová, NaZemi - Centrum globálního rozvojového vzdělávání

Mgr. et Mgr. Kateřina Marková Ph.D., vedoucí Katedry společenských věd Fakulta životního prostředí Univerzita J.E. Purkyně

RNDr. Tomáš Matějček, Ph.D., Přírodovědecká fakulta UK a Přírodovědecká fakulta UJEP

Ing. Aleš Máchal, Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, Brno

Dr. Dana Moree, Fakulta humanitních studií UK

Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc., Přírodovědecká fakulta Univerzita Palackého v Olomouci

Prof. PhDr. Karel Rýdl, CSc., prorektor pro vzdělávání a záležitosti studentů, Univerzita Pardubice

Ing. Renata Švestková, Ph.D., člen koordinační skupiny EVVO Jihočeského kraje, CEGV Cassiopeia

PhDr. Tereza Vošahlíková, Asociace lesních mateřských škol

Mgr. Romana Vylitová, Multikulturní centrum Praha